Střední škola podnikání Vysoké Mýto s.r.o. Generála Závady 118/IV, 566 01 Vysoké Mýto
tel.: 465 423 049, 465 421 461, 603 532 953.
e-mail:info@sspo.cz
Střední škola podnikání Vysoké Mýto s.r.o. 
Lyžařský výcvik třídy P2 proběhl již tradičně na horské chatě Karosy Brandýs ve Strážném v Krkonoších. Sestava stálých členů zůstala beze změny: vedoucí kurzu - PaedDr. Jiří Podroužek; instruktoři - Radek Slavík (lyže) a Jakub Novák (snowboard), logistický tým (kuchaři) - manželé Dastychovi; lapiduši – otec a syn Bělehrádkovi; správce chaty – pan Kysilko (na závěr kurzu mu zateklo do bot). Z třídy P2 se kurzu zúčastnilo 19 lyžařských a snowboardových nadšenců a jako staří mazáci jeli za třídu P3 Vašek a Šíma.
Po dvou letech na nás konečně čekala pořádná zima. Metr sněhu a teploty až k mínus dvaceti. Jezdit se začalo v neděli a zdolávali jsme postupně svahy od modré louky až po černou sjezdovku v Herlíkovickém areálu. Běžkaři se dostali na vrchol Svatého Petra, když poté „upravovali“ běžeckou stopu při osmikilomerovém sjezdu do Strážného. Večery se odehrávaly za všeobecné zábavy, na které naši mladí lyžaři a mladé lyřařky pošetřili vždy dost energie. Pohodový týden se obešel bez vážného zranění, a proto nelze lyžařský zájezd hodnotit jinak než jako nadmíru zdařilý.
Ve čtvrtek 28.1. 2010 se ve škole uskutečnila tradiční sbírka na školné pro našeho keňského svěřence Boziana. Po předloňské přehlídce masek a loňské „vypečené“ sbírce, jsme letos uspořádali školní přebor v různých společenských hrách a podobných disciplínách. Každý žák a učitel přispěl na Bozianovo roční školné ve formě startovného v disciplíně dle svého výběru. Možnosti byly široké – mohli jsme si zahrát stolní fotbálek, Poker, Prší, Člověče, nezlob se! či vyluštit Sudoku, a kdo zrovna neměl soutěživou náladu, mohl se v taneční lekci Jiřiny Váňové naučit Jive (pokud přežil :) .
Školní přeborníci v jednotlivých disciplínách si odnesli hodnotné ceny a ostatní dostali pololetní vysvědčení :) . Legraci a rozptýlení od běžného vyučování jsme si snad užili všichni.
A kolik peněz se nám vlastně letos podařilo vybrat? Neuvěřitelných 5290,- Kč!
Díky všem za účast a příspěvky a přeji hodně síly, elánu a radosti z práce do druhého pololetí.
28. listopadu loňského roku, v sobotních ranních hodinách se naše výprava, to znamená šest studentek naší školy, dvě další slečny z Vysokého Mýta a pětičlenná pražská skupina, vydala Euro City expresem "nach Berlín".
Pražské sdružení Tandem zorganizovalo týdenní pobyt v Berlíně pro zájemce, kteří chtěli poznat kulturu, historii, lidi a každodenní život německého hlavního města.
Program, který nám připravila skupina lidí z Frosch hostelu, kde jsme celý týden více než královsky bydleli, byl velice nabitý, pestrý a pro mnohé z nás velice poučný. Navštívili jsme taková výjimečná místa, jakou jsou například německý "Reichstag", Brandenburskou bránu, museum The story of Berlin, které nás provedlo historií Berlína od první světové války až do současnosti, expozice a interaktivní pochod s názvem "Po stopách Berlínské zdi", Muzeum holocaustu a mnohá další zajímavá místa.
Komu se zdá, že výlet byl jenom samá kultura, ten se plete. Užili jsme si krásy nočního Berlína, atmosféru proslulých vánočních trhů a byli jsme také častými návštěvníky berlínských nejznámějších nákupních center.
Weißes Bier, Weihnachtsmarkt nebo třeba Morgen Kaffee – zážitky, které stály za to prožít.
V pátek 11. prosince vyrazili žáci naší školy na tradiční adventní zájezd. Po dvou letech jsme opět navštívili Vídeň. Prohlédli jsme si vyzdobené historické centrum města, ochutnali tradiční vánoční pochoutky na adventním trhu před radnicí a nakoupili jsme drobné dárečky a suvenýry. Součástí zájezdu byla i návštěva ojedinělé výstavy věnované impresionismu v galerii Albertina.
I když nám letos počasí příliš nepřálo, myslím, že se výlet vydařil a všichni si den v rakouské metropoli užili. Ke konci dne už jsme ale byli moc rádi, že se nám mezi neuvěřitelným množstvím návštěvníků Vídně nikdo neztratil a zdárně jsme se všichni navrátili domů.
V letošním roce se družstvo dívek zúčastnilo Futsalové ligy ČR. 15. prosince se v hale Domova mládeže ve Vysokém Mýtě konalo místní kolo, kterého se kromě našich děvčat zúčastnila i družstva z Obchodní akademie Kostelec n/O, ze Střední školy cestovního ruchu Choceň a z Integrované školy technické Vysoké Mýto.
Tři prohry nemohly zkazit našim děvčatům radost z pohybu a ze dvou vstřelených branek. Do regionálního finále postoupila Obchodní akademie z Kostelce a Střední škola cestovního ruchu z Chocně.
8. prosince pořádala naše škola již 14. ročník sportovního turnaje základních škol ve Vasokém Mýtě. Žáci 8. a 9. tříd základních škol Jiráskova a Javornického se utkali v basketbale, florbale, futsale a vybíjené. Vítězem turnaje se stala základní škola Jiráskova.
7. prosince navštívila naše škola koncert vokální skupiny 4TET. Koncert se konal ve Východočeském divadle Pardubice.
Přednáška na téma rodinné a trestní právo se pro třídu P4 uskutečnila dne 26. listopadu. Přednášel kurátor Městského úřadu ve Vysokém Mýtě pan Tomáš Sedláček.
25. listopadu proběhla preventivní přednáška pro třídy P1 a P2 na téma nezdravé závislosti – kouření. Přednášel Mgr. Krampota z organizace ACET.
5. listopadu se ve třídě P4 konala přednáška o problematice správního práva se zaměřením na matriku. Přednášela paní Zajíčková z Městského úřadu Vysoké Mýto.
Praha, matka měst, srdce Evropy nebo taky Stověžatá Praha. Prostě naše hlavní město a také jedno z maturitních témat z angličtiny nebo němčiny. Bohatá na kulturní památky, sídlo naší vlády, centrum obchodů a nákupních center. Tyto všechny informace nám poskytly záminku, udělat si výlet, neboli exkurzi, do největšího města v České republice.
Ve středu 25.11. jsme se v nekřesťansky časných ranních hodinách nasunuli do už tak plného vlaku a vyrazili za dobrodružstvím. Přečkali jsme cestu a potom jsme se vrhli do víru velkoměsta. Prošli jsme všechny známé pražské památky a pokaždé se nám dostalo odborného výkladu o dané budově, mostě, soše či věži z úst paní učitelky Šlezingrové v anglickém jazyce, abychom měli praktickou ukázku toho, co se od nás u maturity očekává, a samozřejmě také pro to, aby naši milí francouzští přátelé rozuměli, o čem je řeč.
Poté jsme se přesunuli do Parlamentu ČR, kde nás čekala přednáška a prohlídka budovy, kde sídlí naše Poslanecká sněmovna. Po důkladné bezpečnostní kontrole, nemálo podobné té na letišti, abychom snad náhodou neměli v úmyslu nechat naši vládu vylétnout do povětří nebo se zbavit neoblíbeného poslance, jsme se konečně dostali dovnitř do Velkého sálu. Zrovna byla přestávka, takže jsme chtěli počkat na pokračování nějakého jednání, ovšem, ne že by nás to překvapilo, naši milí politici ani patnáct minut po desetiminutové přestávce nebyli na svých místech a tak se nemohlo začít. I tohle je vlastně vizitka našeho vedení. Nakonec jsme se spokojili s výkladem paní průvodkyně – nebo kdo to byl – a odešli.
Následně jsme se rozdělili na dvě skupiny. První šla na hrad, zatímco druhá s vedením pana ředitele Slavíka rázovala do Židovské čtvrti. Domácí příprava vedoucího naší skupiny v Židovské čtvrti se ukázala jako brilantní. Ve vteřině by z něj mohl být průvodce po Praze. A nakonec následoval, studenty vyžadovaný, rozchod, který někteří z nás využili k nákupu vánočních dárků.
Jak můžete vidět na fotkách, počasí se na ten jeden den umoudřilo, usmálo se na nás sluníčko a náš pražský výlet se opravdu vydařil.
Od 1. září až do 15. prosince 2009 působí na naší škole François Lapresle, student druhého ročníku École Supérieure de Commerce (ESC, Vysoká škola obchodní) z Pau. Vykonává zde část své zahraniční stáže, kterou musí francouzští studenti povinně absolvovat. Dva měsíce strávil v Londýně a zbývající čtyři měsíce ve Vysokém Mýtě, jako asistent a lektor francouzského jazyka na Střední škole podnikání. Společně s ním se až do poloviny října na vyučování podílela také Carole Agoli Agbo a nyní k nám občas zavítá i Amaryllis Martinelli a Marion Noviel, rovněž studentky ESC, v současné době stážistky podniku Iveco.
Carole a François poskytli interview reportérům naší školy, Štěpánce Vomočilové z P2 a Lukáši Javůrkovi z P3.
INTERVIEW avec CAROLE et FRANÇOIS
Štěpánka Vomočilová (P2) et Lukáš Javůrek (P3)
Vous vous appellez comment?
Carole: Je m’appelle Carole Agoli.
François: Je m’appelle François Lapresle.
Vous avez quel âge et vous habitez ou?
Carole: J’ai 21 ans et j’habite a Évreux.
François: J’ai aussi 21 ans et j’habite a Lyon.
Qu’est-que vous aimez? Quels sont vos gouts?
Carole: J’aime beaucoup le sport, surtout faire de l’athlétisme que je fais depuis 7 ans, en général le saut en hateur et le 10 000 metres. Puis j’aime la dance, les animaux, la musique et j’aime la lecture.
François: J’aime les sports d’hiver, le tennis (j’ai commencé des l’âge de 3 ans), la musique rock, les voyages, les animaux et les soirées entre amis.
Quelles études faites-vous?
C + F: Nous étudions a l'ESC PAU (École Supérieure de Commerce) ou nous étudions le Management, le Marketing et les Finances. Nous venons de terminer notre premiere année.
Vous etes en République tcheque pour la premiere fois?
Carole: Oui.
François: Non. J’ai été a Prague 3 jours avec mes amis en 2007.
Pourquoi vous etes ici? Qu'est-que vous faites en République tcheque?
Carole: Maintenant je travaille a IVECO et je visite votre école, le reste du temps je travaille chez IVECO.
François: J’ai travaillé pendant 2 mois a Londres et maintenant je vais passer 4 mois en tant qu’assisstant professeur de français.
Vous etes contents avec le travail avec les étudiants dans notre école?
C + F: Oui, on aime le travail avec les étudiants parce-qu'on peut parler avec les étudiants et partager nos cultures.
Vous aimez la République tcheque?
Carole: Oui, je préfere les grandes villes (Praque, Kutná Hora).
François: Et on peut visiter beaucoup de monuments historiques. J’adore Prague.
Qu’est-que vous pensez sur les Tcheques?
C + F: On pense que vous etes aimables au contraire des Anglais.
Quelles villes tcheques avez-vous visitées?
Carole: Chrudim, Dětěnice, Hradec Králové, Vysoké Mýto, Litomyšl, Pardubice, Častolovice
François: Prague, Litomyšl, Vysoké Mýto, Pardubice, Telč, Kutná Hora.
Quels pays avez-vous visités?
Carole: Portugal, Belgique, Pays-Bas, Grande Bretagne, Maroc, Algérie, Tunisie, Lybie, Egypte, Togo, Mayotte, République tcheque.
François: États Unis, Cuba, Maroc, Tunisie, Egypte, Tanzanie, Espagne, Portugal, Angleterre, Ecosse, Irlande, Grece, Croatie, Italie, Hongrie, Allemagne, République tcheque, Chine, Norvege, Suisse.
Merci pour l'interview!
Přítomnost francouzských lektorů ve škole hodnotí studenti velmi pozitivně. Nápadně vzrostla aktivita při vyučování, snaha porozumět a vyjádřit se. Zlepšuje se výslovnost a roste slovní zásoba, při hledání správného výrazu mnohdy pomůže i angličtina nebo gestikulace. Většina si začala dělat poznámky při hodině! Obr. 4: Skupinka
Nejoblíbenější a nejefektivnější je konverzace v malých skupinkách. Jako východisko slouží text, otázky, názor, slovní zásoba a cvičení k určitému tématu apod. Obr. 5: Il fait du sport
François a Carole připravili vynikající prezentace o sobě a své škole, o počasí ve Francii, o zvláštnostech francouzských regionů, o francouzském školství, François vyprávěl o svém působení v Londýně a o francouzské hudbě, Marion se podělila o své zážitky z tříměsíční stáže v Disneylandu na Floridě a cestě po USA. Všechna tato vystoupení měla mimořádný úspěch a studenti si vyzkoušeli konsekutivní tlumočení. obr. 6: Carlos a Lukáš
Také naši studenti připravují prezentace podle vlastního výběru. Tradičně nejúspěšnější jsou ty, kde je patrné osobní nadšení pro dané téma. V takovém případě se rozvine i následná diskuze, a to ve francouzštině. V řadě skvělých prezentací zazářila Sága Twilight ( Saga du désir interdit) Veroniky Horáčkové z P4, která rozpoutala vášnivou polemiku. Prezentace Lukáše Javůrka (Carlos Santana) a Pavly Neumannové (Krásy Jižních Čech - La Boheme du Sud) z P3 se tak vydařily, že byli oba požádáni, aby je předvedli ještě ve 4. ročníku.
V rámci prezentace o Vysokém Mýtě jsme 1. října navštívili také městskou galerii. Pan ředitel Dr. Pavel Chalupa nás laskavě přijal a osobně nám ukázal nejen aktuální výstavu v Juškově galerii, díla mladých umělců královských věnných měst, ale zavedl nás i do tajemné budovy staré radnice a bývalého okresního soudu. Všichni byli okouzleni jeho dokonalou francouzštinou. Obr. 7: S Dr. Pavlem Chalupou při prohlídce galerie
13. října přijal naše francouzské hosty starosta města Vysoké Mýto ing. Martin Krejza, pohovořil s nimi o jejich studiu a dojmech z pobytu v České republice a zavzpomínal na dobu, kdy vyučoval angličtinu na SŠPo. Obr. 8: Přijetí na radnici
Palačinkový den (La Journée des crepes) se ve Francii slaví sice 2. února, ale my jsme si ho dopřáli již v říjnu v kuchyňce DDM Mikádo za laskavé podpory paní ředitelky Heleny Kejzlarové. Šéfkuchař François namíchal správné francouzské těsto a trpělivě pomáhal každému, kdo si chtěl připravit vlastní palačinku. Podávaly se s marmeládou, s cukrem a citrónem a hlavně s nutelou.
25. listopadu se naši hosté a třída P4 za doprovodu pana ředitele Mgr. Radka Slavíka a paní Mgr. Veroniky Šlezingrové zúčastnili výletu do Prahy, spojeného s návštěvou Parlamentu.
«La journée a Prague a vraiment été super !! C'était vraiment intéressant, Veronica connaissait vraiment bien les lieux et elle nous l'a fait partagé avec plaisir. Par contre j'ai dormi comme un bébé cette nuit parce qu'on a vraiment bien marché, mais ça fait du bien. Tout le monde a été adorables avec nous. Le parlement c'était super. C'est la premiere fois que j'en visitais et l'hotesse (qui parlait francais) a été vraiment gentille aussi. C'était une journée tres instructive.» (Marion Noviel)
„Výlet do Prahy byl opravdu super!! Bylo to moc zajímavé, Veronika znala perfektně všechna místa a nadšeně nám o všem vyprávěla. Takže jsem pak v noci spala jako mimino, protože jsme se dost nachodili, ale bylo to příjemné. Všichni na nás bylo moc hodní. Parlament byl super. Byla jsem tam poprvé a průvodkyně (které mluvila francouzsky) byla taky moc milá. Byl to velmi poučný den.“
Obr. 14: Ve sborovně, poslední den s Carole
A 11. prosince pojedeme společně do předvánoční Vídně...
Co si o tomto způsobu výuky myslí studenti?
Určitě se v nás něco pohlo. Přinejmenším jsme si uvědomili, jak je francouzština krásný jazyk a že je opravdu třeba mít nějakou slovní zásobu... ve mně osobně se probudila touha být lepší. (Monika, P3)
Jsem ráda, že máme možnost komunikovat s rodilými mluvčími. Největší přínos pro mě mají prezentace lektorů, hodně se toho dovíme, nejen o Francii, ale i o jiných zemích, které navštívili. Myslím, že se nám rozšířila slovní zásoba. (Zuzka S., P4)
Mně osobně to moc vyhovuje, protože já co slyším, si zapamatuji a poté to v nějaké situaci použiji. (Jarda, P4)
Líbí se mi prezentace, protože si to musíme připravit a naučit se správnou výslovnost. (Tereza, P4)
Zvykáme si soustředit se na delší mluvený projev a na vysvětlování slovíček francouzsky. (Klára, P4)
Je to dobré, když překládáme prezentace nahlas a společně, protože ne všemu rozumíme. (Bára, P4)
Největším přínosem jsou pro nás rozhovory ve skupinkách. Nutí nás to mluvit, čteme apod. A naučíme se spoustu slovíček. (Petra P4)
Nejvíce se mi líbí rozhovory ve skupinkách, protože je nás míň a navzájem se doplňujeme. Nemusíme se tak ostýchat, že řekneme něco špatně. (Kristýna, P3)
Můžeme mluvit o mnoha věcech, porovnávat naše názory a být samostatní. (Ondra, P4)
Osvěžuji si naučené fráze, slovíčka a celkově gramatiku a navíc se i dozvím aktuality z Francie. (Honza, P2)
Naučila jsem se dávat si pozor na výslovnost, aby mi rozuměli ... a naučila jsem se vždycky se nějak vyjádřit - francouzsky! (Lenka, P4)
Naučili jsme se komunikovat, nestydět se, když něčemu nerozumíme a především být aktivní a získávat slovní zásobu. (Iveta, P3)
Přestala jsem se bát mluvit. A musím mluvit! ...Začala mě bavit francouzština. (Zuzka K., P4)
Musíme víc přemýšlet a když nerozumíme, vysvětlují nám to francouzsky. Já si myslím, že je úžasné, že jsou tady a mají s námi trpělivost a snahu nás učit...Ať už děláme cokoliv, rozšiřujeme si slovní zásobu a je to zábavné. Baví mě to a vždy se na to těším. (Zuzka K., P4)
A jak vidí svůj pobyt ve škole François Lapresle?
«Mon séjour au lycée a été tres formateur. J'ai pu d'une part comprendre comment le systeme scolaire fonctionne en République tcheque. D'une autre part, j'ai pu créer des liens avec de nombreuses personnes (professeurs et étudiants). Lors des cours, j'ai pu développé mes capacités d'organisation (préparation de cours) ainsi que ma créativité (trouver et approfondir des sujets de discussion).
J'ai pu partager ma culture et ma langue qui me sont tres cheres et en contre partie découvrir la culture du pays. Je me suis lié d'amitié avec tous les étudiants et j'étais content de pouvoir observer une progression de chacun dans la langue. Au cours de ces trois mois, je me suis senti utile pour les étudiants.»
„Pobyt na vaší škole mě velmi obohatil. Jednak jsem mohl poznat, jak funguje školský systém v České republice, rovněž jsem mohl navázat vztahy s mnoha lidmi (s učiteli i studenty). Během vyučování jsem rozvinul své organizační schopnosti (při přípravě na vyučování) a kreativitu (hledání a prohlubování témat k diskuzi).
Mohl jsem sdílet svou kulturu a jazyk, který je mi velmi drahý, a na druhou stranu poznávat kulturu vaší země. Spřátelil jsem se se studenty a jsem rád, že jsem mohl sledovat jejich pokroky. Během těchto tří měsíců jsem se zde cítil velmi užitečný.“
Zážitků je mnoho, ze třídy, výletů i z osobních setkání mimo školu. Zjistili jsme, že francouzština je krásný jazyk a že se jistě vyplatí vynaložit úsilí, aby náš projev byl plynulejší a dokonalejší... a že je to hlavně úžasný prostředek k tomu, abychom k sobě měli blíž.
Naše škola měla příležitost pořádat přednášku pana Toma Graumanna, jednoho z 669 Wintonových dětí, zachráněných před nacisty v roce 1939. Pan Graumann s námi sdílel svůj životní příběh. Pro lepší názornost použil formu prezentace, kde propojil historické souvislosti se svými zkušenostmi. Studenti využili možnosti ptát se pana Graumanna v následné diskusi. Několik studentů se setkalo s manželi Graumannovými i v hodině angličtiny.
Jedna ze studentek přednášku hodnotí takto:
„Přednáška nebyla obvyklého charakteru, což jí udělalo o to zajímavější. Myslím si, že více takovýchto sezení by bylo jenom přínosem. Je důležité připomínat si takového historické události, které změnily životy mnoha lidí.“
Těžko uvěřit, že jsme na „Podnikatelce“ už 4 roky, ale je to tak.Čas letí a najednou tu byl „stužkovák“. Po menších problémech s vhodným místem pro náš přechod do řad maturantů, jsme se rozhodli pro pizzerii Stodola, nacházející se kdesi mezi paneláky a poli ve Vysokém Mýtě. Na místo se dostavili všichni téměř včas a téměř v plném počtu, společně s několika učiteli.
Těsně před samotným stužkováním došlo k menšímu kolapsu se stužkami s přispěním p. uč. Vítkové, která se rozhodla přečistit odznaky maturantů nápojem našeho drahého pana ředitele ;-) ale všechno se vyřešilo a třídní učitel, pan Podroužek, nám důstojně předal naše, lehce vlhké, stužky.
Následoval nezbytný připitek, načež se naši učitelé ukázali jako skvělí baviči a tímto jim všem děkujeme, že se dostavili. Velký dík tímto také patří hlavně pro paní učitelky: Vítkovou, Patkovou a Prudičovou, které nás v tom nenechaly a vytrvaly nejdéle z učitelů.
Zkrátka: jedlo se a pilo, zpívalo a tančilo a my si to opravdu báječně užili...
V úterý 20. října se naše škola zúčastnila filmu a následně diskuze na téma: „Nicholas Winton – Síla lidskosti“. Pro mnohé z nás se jednalo o naprosto neznámého člověka, Angličana, kterému se v roce 1939 povedlo zachránit 669 židovských dětí z rukou nacistů. Naprosto neuvěřitelný příběh neskutečně odvážného a zarputilého muže, který měl silný cit pro vidění neblahé budoucnosti Židů, a pochopil, že pokud nezakročí on, nepomůže těmto dětem nikdo. Měl jen málo času, spoustu překážek a přesto to dokázal. Dostal všechny tyto děti pryč z Čech a Slovenska do Anglie do náhradních rodin.
Jedná se o velmi skromného muže, který o svém činu nikomu neřekl a na všechno se přišlo až vlastně náhodou. Za svou statečnost a nesobeckost dostal mnoho vyznamenání v různých zemích, např. v ČR to byl Řád TGM.
Naprostá tma během promítání filmu, zajistila dostatek soukromí k nenápadnému setření slz i tvrdým povahám. Byl to opravdu velmi silný emotivní zážitek, který nám zase trochu poodhalil, jak to kdysi doopravdy bylo a teď už si opravdu zvážíme, jestli někoho nazveme hrdinou. Protože kromě tohoto starého muže má málokdo právo být nazýván tímto titulem.
Dne 19. května 2009 oslavil Nicholas Winton své 100. narozeniny a spousta škol se snaží o to, aby mu byla udělena Nobelova cena míru, takže i my jsme se zapojili a odeslali petici s podpisy všech našich studentů a učitelů dramaturgovi projektu, který nás pořadem provázel a všechny petice potom odešle do příslušných vyšších míst.
Myslím si, že hodně lidí říká, že něco nejde udělat, protože to nikdy ani nezkusili. Je to jenom záminka. Většina věcí i zdánlivě nemožných tvrdou prací dosáhnout lze. Myslím, že je to vůle, co lidem často schází. (N. Winton)
Pokud vás toto téma zaujalo, více informací najdete na www.wintonfilm.com .
Dne 13. října téměř tři desítky našich studentů včetně dvou lektorů francouzštiny měly možnost se zúčastnit koncertu pětičlenné jazzové kapely SOZO z USA s následnou diskuzí v angličtině se členy této skupiny. Studenti od hudebníků zjišťovali zajímavosti o Kalifornii a o jejich způsobu života. Mohli se tak dozvědět nejen o krásné přírodě v Kalifornii a nevšedních koníčcích některých členů skupiny, mezi které patří vášeň saxofonisty Bena pro staré automobily, kterých má celkem jedenáct.
Sami studenti se o této akci vyjádřili takto:
Anička: „Poznání jazzu a i kalifornské angličtiny.“
Bára: „Všichni byli sympatičtí.“
Michal: „Zaujalo mě, že mají odlišný způsob života. Líbí se mi, co dělají ve svém volném čase.“
Nikola: „Všichni dohromady byli dobře sladěni.“
Erik: „Perfektní bubeník.“
Patricie: „Byla to dobrá zkušenost.“
Začátkem září naší školu opět navštívila paní Catherine R. Beale z Virginie, USA. Podílela se na výuce v hodinách angličtiny a tím studenty obohatila o zajímavosti ze své země, a především svojí vitalitou a velmi vstřícnému vztahu ke studentům přispěla k příjemnému startu do nového školního roku.
Dne 22. září navštívili žáci naší školy divadelní představení Revizor, a to v podání Klicperova divadla v Hradci Králové.
Týdenní pobyt třídy P1 v oblasti Toulovcových maštalí se konal od 14. do 18. září. Cílem kurzu bylo poznání sebe sama i svých spolužáků.
Na rozdíl od minulého roku počasí umožnilo všechny seznamovací aktivity realizovat v přírodě.
Pondělní program byl směřován k získání co největšího počtu bodů jednotlivých družstev, která si za ně na úterním výletě do skal uvařilo guláš. Před vařením každý slanil 15 metrovou skalní stěnu a absolvoval lanovou dráhu, kde měl prokázat odvahu a obratnost.
Ve středu dopoledne se měli účastníci kurzu v rámci strategické hry stát co nejrychleji milionáři. Cesta k prvnímu vydělanému milionu byla sice složitá, ale pro mladé podnikatele to byla otázka jedné hodiny. Odpoledne se rozpoutala vodní bitva, která skončila hromadnou sprchou a společným skokem do bazénu.
Večerní program vyplnila přednáška Mgr.Krampoty z organizace ACET na téma Vztahy, sex, a AIDS.
Ve čtvrtek se konala zimní olympiáda, která byla letos rozšířena o běh trojic na jedněch lyžích. O noční zábavu se postaraly především akční hry, ve kterých bylo třeba prokázat odvahu a orientaci v terénu.
Týden utekl jako voda. Byl to týden plný legrace, navazování nových přátelství a poznání sebe sama.
Loni se nám na Ohři zalíbilo natolik, že jsme se pro ni rozhodli i letos. Zkrátili jsme pobyt o jeden den, takže jsme se nalodili pár kilometrů pod Sokolovem a první naše zastávka byla v tábořišti Loket.
Vodáckou výpravu tvořili žáci P3 – Martin, Matěj, Kristýna, Aneta, Martina a Markéta, za maturanty P4 jeli Jirka s parťákem a Vojta.
Mezinárodní posádku vytvořil kapitán paroplavby Sláva a Carole, která přijala na vodácký zájezd až z Francie.
Na Lokti jsme si vyprosili kousek louky a byli jsme rádi za ni, protože zde bylo beznadějně narváno. Druhý den jsme měli zajištěný nocleh v Karlových Varech. Plavba proběhla naprosto bez problémů, nejtěžší úseky nás však teprve čekaly. Peřej Hubertus už není to, co bývala. Přesto se jedné posádce podařil dokonalý eskymák, ovšem bez horního obratu. Byla to předzvěst potápěcího dne, protože co chvíli byla nějaká loď dnem vzhůru. Situace začala být kritická, když se spustil prudký déšť a citelně se ochladilo. Schovali jsme se na břehu pod stromy, rozdělali oheň a popůjčovali si zbylé suché prádlo. V Radošově na nás čekala prázdná louka a plná hospoda.
Poslední úsek do Klášterce jsem už zvládli bez problémů a v útulném tábořišti, kde tekla i teplá voda, jsme strávili klidnou noc.
Ohře ani tentokrát nezklamala - krásná příroda, dobrá parta, počasí až na tu zimu a déšť nám přálo – prostě žádná trudomyslnost. Za rok AHOJ na Vltavě.
Návštěva tábora a pietní atmosféra muzea na nás všechny velmi zapůsobila. Osobní konfrontace s hrůzami, které se tu odehrávaly, nutí k zamyšlení se nad tím, kde se v člověku bere taková nesmyslná nenávist a schopnost takhle ubližovat jinému člověku.
Z exkurze v Osvětimi jsme si nepřivezli mnoho příjemných dojmů, ale byla to zkušenost, kterou by měl zažít každý člověk. Pak bychom snad mohli věřit, že k něčemu takovému, co se odehrávalo v koncentračních táborech, už nikdy nedojde.
Rosolina Mare – poloostrov s borovicovými háji se stal na týden místem, kde jsme trávili ozdravný pobyt u moře. Bydleli jsem přímo v centru letoviska. Obklopeni obchody, hotely a zejména útulnými pizzeriemi, kde, jak jsme zjistili, se nepodávala jen pizza.
Ubytování bylo fajn, jen ti učitelé nemuseli být tak blízko.
Z čeho jsme měli obavu, bylo počasí. Předpověď moc sluníčka neslibovala, a když jsme se druhý den po příjezdu probudili do deštivého rána, vypadalo to, že místo plavek budeme potřebovat spíše deštníky a pláštěnky. Večer jsme to už nemohli ale vydržet a za mírného deště jsme poprvé vyzkoušeli moře. Bylo teplé, jen lidé procházející se v pláštěnkách po pláži se na nás dívali jako na blázny.
Další dny se naštěstí vyčasilo, takže jsme se už nemuseli po koupání převlékat do teplého oblečení. Polehávání na pláži nám zpestřoval čilý přímořský obchod a občasný sportík. Výlet do Benátek byl pak příjemnou změnou. Nikdo se neztratil, a tak jsme mohli večer opět vyrazit do víru nočního života. Do deseti hodin se toho však moc stihnout nedalo, zvláště když učitelé vyvíjeli zbytečnou aktivitu v přepočítávání a kontrolou na pokojích. V jejich síti uvízl jeden nepoučitelný pašerák, který se nám snažil zpříjemnit večery v apartmánech.
Dojemné loučení s Tádou, poslední nákupy a pak už jen balení, uklízení, oprava dveří (20 euro) a hurá domů. No ono to zase takové těšení nebylo.
Líbilo se nám tady, bude na co vzpomínat.
Dne 28. 5. 2009 byli po úspěšné maturitní zkoušce posláni do života následující absolventi školy:
Prospěli s vyznamenáním:
Petra Kočová, Jan Novotný, Martina Vaníčková, Lenka Martincová, Lucie Svobodová, Adéla Šafářová, Petr Matějka.
Prospěli:
Nikola Bahníková, Nikola Břízová, Martina Hladíková, Jiří Jakoubek, Martina Jansová, Ludvík Kalibán, Markéta Martínková, Markéta Martínková, Markéta Martínková, Sandra Moravcová, Lucie Pekařová, Vojtěch Petira, Renáta Pirošová, Tadeáš Resler, Květuše Soukupová, Filip Stránský, Michaela Truncová.
V rámci projektu Exit Tour proběhly na naší škole přednášky na témata sex, AIDS, vztahy, drogy, šikana nebo partnerství. Přednášky byly zajišťovány ve spolupráci s organizacemi „ACET ČR“ a „Nadace Mezinárodní potřeby“.
Exit Tour navazuje na pořad EXIT 316, což je křesťanský publicisticko-vzdělávací program pro mládež. Vychází z víry v Boha, víry v Krista a víry v Bibli a jeho cílem je ukázat mladým lidem na další, dnes již často zapomenutou a neznámou možnost řešení jejich každodenních problémů podle biblických principů.
Série přednášek byla doplněna koncertem americké skupiny DIZMAS.
Pracovníci Úřadu práce v Ústí nad Orlicí přijeli tentokrát přednášet na naši školu. Maturantům poskytli informace spojené s jejich uplatněním na trhu práce.
Prohlídka muzea a výrobního zájezdu byla ukázkou, jak propracovaný marketing má firma Auto Škoda. Od úvodního uvítání až po konečnou prohlídku závodu jsme se setkali s profesionálním jednáním našich průvodců.
Na začátku exkurze jsme shlédli dokument mapující vznik a vývoj naší největší automobilky. Muzejní škodovky nám odkryly kus historie naší země. V závodě jsem viděli kompletaci Octávií na výrobním páse.
Naše dojmy? Pracovní atmosféra, pořádek a čistota – prostě německá firma.
Francismara Resende, která k nám chodí i na hodiny španělštiny, připravila pro třídy P1 a P2 povídání o rodné Brazílii. Přednáška doprovázená originální hudbou a ukázkami samby byla příjemným zpestřením školních dní.
Týdenní pobyt druhého ročníku na horách se konal již tradičně na chatě Karosy Brandýs ve Strážném v Krkonoších. Předpovědi počasí se potvrdily a v den našeho příjezdu přišla do hor obleva, která však nijak neomezila naše snowboardové a carvingové dovádění na svahu. Vyvrcholením celého sjezdové výcviku byla návštěva areálu Herlíkovice, kde jsme si v praxi mohli vyzkoušet, co vše jsme se naučili.
Cílem výletu na běžkách byla chata Na Pláních. Více než 6 km stoupání se líbil následný sjezd do Strážného, který přesvědčil i zaryté odpůrce běžek, že tento sport má své přednosti.
Vzájemné pobavení jsme prožili při žertovných večerech, které si připravili jak vedoucí, tak i žáci.
PaedDr. Podroužek zhodnotil kurz z pohledu vedení velmi pozitivně a věříme, že se líbil i všem žákům třídy P2.
Šófar, Tóra, Talmud. Tyto výrazy byly pro většinu účastníků přednášky v Židovském kulturním centru v Praze doposud neznámým pojmem.
Lektorka vzdělávacího centra přiblížila poutavým vyprávěním žákům třídy P2 tradice a zvyky židovské komunity. Následná prohlídka Staronové synagógy a židovského hřbitova přiblížila žákům život místní židovské komunity.
Každý rok je nedílnou součástí předvánočního času příprava na vánoční besídku žáků školy. Důkladné přípravy rekvizit a urputné zkoušky dávaly tušit, že se budeme mít letos na co těšit. V pátek 19. prosince v devět hodin dopoledne uvedly Markéta s Kristýnou první vystoupení, ve kterém žáci třídy P2 sehráli scénku ze seriálu Přátelé.
Plný sál klubu Na Mýtě pak tleskal taneční soutěži Star Dance, MC – Sáďovi, Michaelu Jacksonovi. Vyvrcholením celého programu byla hudební pohádka Šíleně smutná princezna v podání třídy P4. Atmosféru vánoc navodili na samý závěr besídky učitelé, kteří svým zpěvem vánočních písní rozezpívali celé „Mejto“.
13. a 27. ledna 2009 se uskutečnily jednodenní lyžařské zájezdy do Skiareálu Říčky. Zájezdu se zúčastnilo 22 žáků školy, které doplnili žáci místního gymnázia.
V úterý 16. 12. 2008 se konal již 3. ročník Vánočního volejbalového turnaje. Proti sobě nastoupila smíšená družstva jednotlivých tříd a systémem každý s každým bojovala o putovní pohár a sladkou odměnu. Za každou třídu nastoupil jeden ze členů učitelského sboru.
Ve finále se utkala třída P4 se třídou P2. Po dramatickém utkání hraném na tři sety zvítězila třída P2, která se do příštího roku stává držitelem putovního poháru.
Ve čtvrtek 4. 12. 2008 se konala v návaznosti na výuku práva přednáška o vedení matriky. Pracovnice Městského úřadu ve Vysokém Mýtě paní Zajíčková předala žákům třídy P4 mnoho praktických informací, které žáci využijí nejen v přípravě na maturitní zkoušku z práva, ale i ve svém osobním životě.
Na téma, které zasahuje v současné době každého z nás, současná hospodářská krize, přijel přednášet školící lektor komerční banky. Žáci 4. ročníku byli seznámeni s podrobným rozborem příčin hospodářské krize a jejími možnými důsledky.
Postřižiny v podání herců divadla ABC byly pro mnohé zajímavým srovnáním s filmovou verzí Hrabalovy knihy. Přes rozdílné názory se představení líbilo a podpořilo přípravu na maturitní zkoušku z literatury. Zájezdu do divadla se zúčastnilo 32 žáků školy.
Každoročně organizuje naše škola turnaj základních škol ve sportovních hrách. V úterý 9. prosince se ve sportovní hale domova mládeže ve Vysokém Mýtě sešli sportovci ze základních škol Jiráskova a Javornického, aby změřili své síly ve sportovních hrách.
Na programu byly zápasy v košíkové, florbalu, futsalu a vybíjené. Školy ve sportovních utkáních zastupovali žáci a žákyně osmých a devátých ročníků. Loňské vítězství přišla obhajovat základní škola Jiráskova, která také v letošním roce byla favoritem na celkové vítězství. ZŠ Javornického se však podařilo zvítězit v posledních třech utkáních a získat tím pro školní rok 2008/2009 pohár ředitele střední školy podnikání.
| Výsledky zápasů | Javornického | — | Jiráskova |
| Košíková 8. ročník chlapci | 0 | : | 14 |
| Košíková 8. ročník dívky | 2 | : | 4 |
| Košíková 9. ročník chlapci | 4 | : | 4 |
| Košíková 9. ročník dívky | 10 | : | 0 |
| Florbal 8.ročník chlapci | 0 | : | 4 |
| Florbal 8.ročník dívky | 2 | : | 1 |
| Florbal 9.ročník chlapci | 2 | : | 3 |
| Florbal 9.ročník dívky | 2 | : | 0 |
| Futsal chlapci 8. ročník | 0 | : | 3 |
| Futsal chlapci 8. ročník | 1 | : | 0 |
| Vybíjená dívky 8. ročník | 4 | : | 2 |
| Vybíjená dívky 9. ročník | 8 | : | 6 |
| Celkové skóre | 6 | : | 7 |
Letos, jak už je v naší škole zvykem, se opět konala výměna žáků mezi Střední školou podnikání a Gymnáziem z našeho partnerského města Korbachu. Hlavním účelem těchto výměn bývá navázání nových a upevnění už dávno vzniklých vztahů a zdokonalení se v cizí řeči (jak v němčině, tak v angličtině). V případě, že se dorozumíváte nohama rukama, dochází ke zdokonalení i v řeči znakové. A to se stává dost často.
Hned první školní týden se na nás přijelo podívat celkem 9 studentů z Korbachu. Měli jsme pro ně připravený velice pestrý program a podle reakcí hádám, že se jim u nás líbilo. Přijeli v pondělí večer, takže jsme si je všechny rozebrali a vzali domů na večeři. Většinou se Němci najedli, prohodilo se pár slov a šli do hajan, protože za sebou měli 11 hodin dlouhou a jistě zcela unavující cestu. V úterý ráno jsme je vzali na prvních pár hodin do školy, aby viděli, jak to u nás vůbec chodí. Odpoledne jsme s nimi jeli do Litomyšle na zámek a na takovou poznávací túru, která skončila jak jinak než v hospodě. Domů jsme se vrátili až v pozdních nočních hodinách, takže středeční návštěva Prahy byla dosti náročná. Počasí nám moc nepřálo, tak jsme historickou část prolítli během dopoledne a odpoledne jsme se schovali do obrovského nákupního centra. Na čtvrtek jsme měli připravenou procházku po Vysokém Mýtě, návštěvu muzea, Choceňské brány a bowling. V pátek jsme měli oddechový den, kdy jsme si mohli svých nových přátel užít. Aby si neřekli, že jsme nějací suchaři, připravili jsme jim menší pařbu. Většina z nich však odpadla už kolem půlnoci. No, zřejmě nejsou na takové akce zvyklí. Sobota byla v režii každého z nás a v neděli se naši hosté balili, aby s dalšími osmi českými odvážlivci, kteří jeli na třítýdenní stáž, mohli následující den odcestovat.
Tak takhle přibližně vypadá taková normální výměna, respektive její první část. My jsme se totiž taky chtěli podívat, jak to vypadá tam u nich, tak jsme se za 6 týdnů nasáčkovali do autobusu a vyrazili směr Korbach, západní Německo. Sešla se dobrá parta, tak nám cesta pěkně utekla. Sice jsme dorazili o pár hodin déle než bylo naplánované, ale stížnosti od druhé strany se nedostavily. Rozebrali si nás do rodin jak sirotky. Až na jeden nešťastný případ jsme skončili tam, kde jsme předpokládali. V posteli, hezky umytí, napapaní a obletovaní hostitelskou rodinou. Němci si pro nás připravili taky program, takže jsme se nenudili. Byli jsme u nich ve škole. Teda upřímně řečeno, byli jsme dost šokovaní. Takovou disciplínu a respekt z učitele u nás nemají snad ani prvňáčci. No jiná země, jiný mrav. Byli jsme v okolních velkých městech, nakupovat, na rozhledně, bruslit, plavat a tak dále. Bylo to dost nabité a podobné tomu, co jsme připravili my jim v Čechách. Nemůžu mluvit za svých 8 spolužáků, ale mě se výměna líbila náramně.
Já jsem měla na svoji Němku neskonalé štěstí. Nejenže byla strašně fajn, ale její tatínek je Angličan, takže jsme celou naši německou výměnu prokecali anglicky. Mně to sice moc nepomohlo, protože jsem se potřebovala připravit na následující stáž v Německu, na druhou stranu jsme si tak mohli alespoň pořádně popovídat. Teď jsme ve stálém kontaktu a můžu říct, že jsme se staly dobrými kamarádkami.
VYSOKÉ MÝTO/ Němci pracují déle než my, ale práci si umí lépe zorganizovat a jsou více v klidu. Mají méně úřadů, zato však s koncentrovanou rozhodovací mocí, a tak nemusíte strávit vyřizováním formalit celé dny. To je pouze několik postřehů nasbíraných studenty Střední školy podnikání z Vysokého Mýta v průběhu třítýdenní praxe v německém Korbachu. Celkem pět dívek a tři chlapci využili nabídky projektu Leonardo da Vinci - programu Mobility dotovaného deseti tisíci euro a zprostředkovaného právě tímto německým městem. Pracovali v nemocnici, v bance, na radnici, v energetickém podniku nebo třeba v továrně na výrobu pneumatik. "Všem těmto žákům bude vydán europas - potvrzení o vykonané praxi v zahraničí s platností ve všech zemích Evropské unie," pochvaluje si ředitel školy Radek Slavík.
Němci se o české studenty starali velmi pozorně, a to bez ohledu na dlouholeté partnerství obou měst. Výjimkou nebyly jazykové kurzy či zvláštní finanční odměny. "Nejtěžší byl pro mne první den. Němčině se učím teprve prvním rokem, a tak jsem se docela bála, abych všemu správně porozuměla. Němečtí přátelé se ale snažili - když jsem něco neřekla správně, opravili mě a vysvětlili mi správnou mluvnici," chválí přístup hostitelů šestnáctiletá studentka druhého ročníku Dominika Zientková z Letohradu, která pracovala na okresním úřadu pro oblast Waldeck - Frankenberg. "Vykonávala jsem kancelářské práce na finančním a personálním oddělení, kde jsem mohla nahlížet také do personálních smluv s jednotlivými pracovníky. S praxí v Čechách se to nedá srovnat. V Německu od člověka vyžadují samostatnost, ale zároveň vám kolegové vždy rádi se vším poradí," říká Dominika. Praxi si nemohl vynachválit ani zkušenější Petr Matějka z Lanškrouna, student čtvrtého ročníku, který před tím strávil celé prázdniny v Anglii, a tak se musel zprvu rychle přeorientovat na němčinu. Zaměstnán byl ve sdružení cechů Kreishandwerkerschaft, jehož součástí je učňovská škola, v níž organizoval rekvalifikační kurzy. "V Německu s úspěchem uplatňují systém Aus zu Bilder, kdy každý mladý absolvent školy prochází pod dohledem patrona tříletým působením v praxi. Tato zkušební doba je povinná. Stejně tak jsou náročná i výběrová řízení, která zaručují vysokou kvalitu pracovníků," říká Petr. Spolu s Dominikou se shodují v názoru, že by se po dokončení studií v Česku nebáli hledat uplatnění v cizině. "Práce v zahraničí přináší obrovskou zkušenost, rozhodně si ji dokážeme dobře představit," říkají sebejistě.
Po absolvovaném přípravném kurzu v loňském roce se v tom letošním, přesněji v době do 7. 9. do 26. 9. 2008 zúčastnilo 8 vybraných žáků z naší školy odborné praxe v Německu v partnerském městě Vysokého Mýta, v Korbachu. Praxe se konala pod záštitou EU a byla financována z grantu LEONARDO.
Jelikož tato akce byla v naší škole první akcí tohoto typu, při odjezdu ani při docházce na přípravný kurz nikdo z účastníků nevěděl, co ho čeká a co si má představit. O to větší bylo potěšení, radost a milé překvapení ze všeho, co nás tam potkalo. Těžko bych v paměti hledala nějaký nepříjemný okamžik či zážitek. Za to všechno jsme vděční všem, kdo se na přípravě tohoto projektu podíleli a kdo se samotné praxe účastnili. Zvláště paní učitelce Svatošové, které ještě jednou za všechny moc děkuji. Důležitou skutečností pro všechny účastníky byl fakt, že se vytvořila skvělá parta lidí. Díky tomu jsme si užili spoustu legrace, zábavy a komických okamžiků. Měli jsme příležitost okusit pracovní atmosféru, morálku a kolektiv v německých firmách a státních institucích. Zlepšila se obrovským způsobem naše schopnost komunikace v německém jazyce a odbouraly se některé předsudky, které jsou vlivem historických událostí zakořeněny ve většině Čechů. Naučili jsme se reagovat v situacích, ne moc běžných v životě obyčejných studentů. Od všech německých občanů jsme zažili skvělý přístup a snahu co nejvíce nás v Německu pohostit.
Myslím, že za všechny účastníky, tedy Péťu, Marťu, Kikču, Tádu, Verču, Vojtu, Květu i za sebe, můžu říct, že to byla nejvydařenější školní akce, kterou jsme kdy zažili. Všem studentům takovou zkušenost vřele doporučuji a přeji skvělé zážitky a spoustu nového poznání.
Na závěr mi nezbývá než konstatovat že „risk je někdy i zisk“:=).
Vloňském roce jsme pro naše studenty připravili celou řadu mimoškolních aktivit, jejichž cílem je doplnění a rozšíření celoročního vzdělávání ve školních škamnách.
Zde naleznete stručný přehled akcí, přednášek a exkurzí, kterých se zúčastnili naši žáci. Jak akce probíhaly a co všechno se na nich událo, to naleznete v níže publikovaných článcích.
I pro letošní rok připravujeme celou pestrou přehršel, doufáme že zajímavých a záživných, aktivit mimo školní prostředí. Některé jsou v kalendáři našeho školního roku již tradiční, jiné snad budou vítaným zpestřením.
| zahajovací kemp | P1 | září |
| přednáška o problematice AIDS | P1 | září |
| přednáška o problematice drog | P1 | září |
| zájezd do Anglie | výběr školy | září |
| projekt Vektor | P1 | říjen |
| sbírka Šance | výběr | říjen |
| sbírka Bílá pastelka | výběr | říjen |
| přednáška o matrice Městský úřad VM | P2 | listopad |
| exkurze ČNB Praha | P2 | listopad |
| zájezd do divadla ABC | výběr školy | listopad |
| beseda s děkanem FIM HK | P4 | prosinec |
| sociální odbor MÚ VM přednáška | P3 | prosinec |
| Policie ČR | P4 | prosinec |
| sportovní den základních škol VM | výběr školy | prosinec |
| Adventní zájezd do Vídně | výběr školy | prosinec |
| Beseda s poslankyní Evropského parlamentu Ing. Janou Bobošíkovou | celá škola | prosinec |
| vánoční turnaj ve volejbale | celá škola | prosinec |
| vánoční besídka | celá škola | prosinec |
| lyžařský zájezd do Říček | výběr školy | leden |
| lyžařský kurz 2. ročníku | P2 | únor |
| Úřad práce ÚO přednáška | P4 | leden |
| exkurze Irisbus Vysoké Mýto | P2 | březen |
| sportovní dopoledne pro školu Svítání | výběr školy | listopad |
| přednáška o bankovnictví KB | P4 | duben |
| středisko ekologické výchovy exkurze | P2 | duben |
| Klicperovo divadlo HK Revizor | výběr školy | duben |
| Beseda s pracovníky organizace Narovinu o adopci dětí v Africe | P1, P2 | duben |
| přednáška Microsoft HK | výběr | duben |
| exkurze Auto Škoda Mladá Boleslav | P3 | duben |
| zájezd do Itálie | P1 | květen |
| vodácký zájezd Ohře | výběr školy | červen |
| filmové představení Na vlastní nebezpečí | celá škola | červen |
Osmnáct žáků prvního ročníku se ve dnech 15.–19. září zúčastnilo „SURIVALU“ vedeného oficiálně pod názvem Seznamovací kemp. Cílem kurzu bylo nezmrznout a nerozpustit se. Teploty dosahovaly 10 stupňů (zpočátku i v ubytovacím zařízení) a pro mlhu a déšť nebylo vidět krásné okolí mladočovské základny.
Nijak to však neodradilo podnikatelské prváčky, kteří se statečně vyrovnávali s nepřízní počasí. Aktivně se zapojili do všech her denních i nočních, bez problémů slanili ze skály, uvařili si pod širým nebem guláš a při výměnném obchodu přivedli živou kozu.
Týden utekl velice rychle, žáci odjeli domů nejen s mnohými akčními zážitky, ale také s nově vytvořenými přátelskými vztahy.
Seznamovací kemp se uskutečnil za podpory Města Vysoké Mýto.
Na kempu přednášel o partnerských vztazích a problematice AIDS Tomáš Řehák, ředitel ACET ČR.
O protidrogové problematice přednášel Roman Povala z Nového Města pod Radhoštěm.
Na vodu už jezdím jenom se Šlézou se Šlézou
do kánoje nevlezu už s Ráďou s Ráďou.
Ráďa Ráďa nemožný je zadák
nemá vlohy a je laj laj lajdák
on ví že šumí les
že kvete bílý bez
že v dáli hárapes
a že mostem cloumá rez
že říčka skrz ves
ale nevšimne si že se blíží jez jez jez!
Jel jsem takhle Ohři Ráďou Ráďou
proč já houska nejel rači se Šlézou se Šlézou
Ráďa Ráďa vjel na vodu mělkou
spáchal v lodi díru vel vel velkou
já měl náladu zlou
on zničil kéni pučenou
už nikdy houpy houp
s ní nepopluji hloup hloub
a tak šetřím na novou
na laminátovou
už se těším za rok na dovolenou nou nou!
PS: Four YOU ...
Viki, Kiki, Klárka, Verča, Renča, Marťa, Roman, Mladej.
Všem kteří se odhlásili nebo přemýšleli o tom, že by jeli a nakonec to vzdali vzkazuju za všechny, že velice prohoupili!
Voda (obzvláště ta letošní) byla opravdu jednou z nejlepších školních akcí jakou jsem já osobně zažila a určitě nejsem sama.
Počasí jsme chytli opravdu dokonalé ... až na předposlední den, ale zvládly jsme vše bravůrně všichni dojeli celý jen Renča s Marťou to nemohly vydržet tak se třikrát udělaly, ale ztráty jsou minimální: 2x brýle, 1x tričko, 1x šátek a 1x boty což je celkem úspěch.
Hlavně nebyla žádná trudomyslnost, parta dobrá, počasí pěkný!!!
11 členů posádky, 1 kapitán paroplavby, 1 kapitán suchozemě.
Nejmenovaný člen posádky zaspal, šťastné shledání na nádraží Praha Holešovice, při nalodění uplavala jedna loď i s posádkou, některé lodě svým pohybem po řece připomínají větrník, po menších organizačních změnách dochází k vyrovnání lodí po směru jízdy, večerní tábořiště obstojné, dřevo k dispozici až po delším pěším pochodu.
Než ho uvidíme musíme urazit 21 km po mírně tekoucí vodě, naskakují první mozoly, ruce bolí, zadečky víc, večerní koupel dává na vše zapomenout. V kempu mají docela luxusní dabljú sí. Prohlídka hradního městečka, nákupy. V lese hoří. Děláme jako by nic.
Pěkně nám to teče, některým posádkám až do lodě, jezy sjíždíme směle až odvážně. Soulodíme. Před Varama vytahujeme česko ruské slovníky – patamu što my dagavarili – bez problémů zvládáme místní dialekt.
Opět některé lodě v problémech, je teplo a prádlo rychle schne. Peřej Hubertus nás zkušené vodáky moc neprověřila. Někteří členové týmu si oblíbili tak KV, že se tam během večerního volna vrací.
To nejlepší na konec, průtrž mračen, žádná voda v řece, stávají se z nás burlaci na Ohři, voda je zpět v řece - 2 hodiny pádlování v dešti do cíle našeho putování- Klášterce. Zde odevzdáváme lodě, sušíme, sušíme a sušíme.
Hodnocení zájezdu? „ Dobrá parta, sranda byla, počasí přálo, žádná trudomyslnost – výlet se vydařil.“
Poslední dubnový den, po němž následoval prodloužený víkend, vedení školy moudře rozhodlo, že nemá cenu držet nás ve škole, a my (P2) byli vysláni na exkurzi do Modrého domu v Kosteleckých Horkách.
Hned na začátku jsme byli rozděleni do čtyř skupin podle světových světadílů (Amerika, Asie, Evropa a Afrika), ve kterých jsme si následně každý vybral jednu zemi, kterou zastupoval a její název si přilepil na oblečení. Potom jsme si házeli s míčky vurčitém pořadí, které jsme si museli zapamatovat. Další dvě hry se týkaly globálních problémů světa.
Poté nastala ta zábavnější část programu. Představili se nám čtyři mladí lidé z různých koutů světa a po krátké fotoprezentaci jejich aktivit v Modrém domě, jsme se rozdělili do skupin a zpovídali jsme „svého“ cizince. V tu chvíli se kolem rozléhala němčina, angličtina, francouzština a dokonce i čeština, protože naši noví přátelé už pochytali velké množství slov našeho jazyka a s některými z nich byla možná plynulá konverzace po našem...
Nakonec jsme se vydali do Modrého domu, kde většina nadšeně vtrhla do chlívku ke kozám, aby se potěšila pohledem na tato zvířata. Pak jsme si prošli okolí domu, viděli králíky, morče a nějaké ty ovce.
Výlet byl opravdu vydařený a rozhodně bychom si ho rádi v nejbližší době zopakovali :-)
V rámci spolupráce mezi společností Microsoft a FIM UHK se 8. 4. 2008 konala Akademická konference Microsoft.
Představitelé Microsoftu představili trojici nových produktů a technologií uváděných na trh. Prezentována byla především odborná témata, ale zástupci MS seznámili studenty s přehledem akademických programů, granty, stážemi, softwarem zdarma, soutěžemi ...
Celého podniku na akademické půdě se zúčastnila i skupinka zájemců z naší školy. Přestože řada informací byla určena především IT profesionálům a softwarovým vývojářům, našlo se přece něco, co si mohl odnést i pouhý fanoušek oboru. Téměř každý účastník totiž obdržel tričko.
A tak tedy nezbývá než dodat: "Nemusí pršet, jen když kape!"
Že je dobré nemyslet jen na sebe, všichni víme. Těžší už ale je něco pro druhé udělat. Je potěšující, že celá naše škola nejenom ví, ale i koná. Důkazem je sbírka na černouška Boziana, která proběhla ve středu před Velikonocemi. A aby vybírání peněz nebylo tak fádní přišli žáci i učitelé do školy v netradičním obleku, který měl navodit bezprostřední africkou atmosféru. Žáci nezklamali a z velkého množství převleků a masek bylo těžké vybrat ty nejnápaditější. Po hlasování tříd nakonec vyhrála Mumie Veronika z P2, kapitán ČSA Honza z P3 a Lukášové z P1, kteří symbolicky přišli v tandemu Smrtka-Voják. Z učitelů nejvíce zaujala Karkulka, Elastička a vzdálený příbuzný Boziana, který přijel z Keni na kole.
Ve sbírce se vybralo Kč 5 753.
Peníze budou odeslány na podporu studia adoptovaného černouška Boziana z Keni.
Jistě zásluhou citlivého, jemného, vlídného, mírného a laskavého přístupu všech vyučujících a zvláště vedení školy, se na našem ústavu dobře daří i urostlým a udatným borcům, kteří rok co rok kráčejí od jedněch vítězství k dalším a ještě slavnějším triumfům.
Nastal čas, kdy se všestranný plavec Jiří Jakoubek z P3 s námi se všemi podělil o své nejnovější zážitky a nechal nás kochat se svými úspěchy. Ve dnech od 29. února až do 2. března 2008 se potýkal v dalekém německém Korbachu se sto dvaceti borci z celého Německa a Čech na plaveckých závodech O pohár svatého Killiána . A nebyl to marný boj. Jiří prokázal svoji všestrannost, houževnatost a bojovnost v celé přehršli disciplín: kraul, znak, motýlek i polohový závod, 50, 100, 200 ba i 400 metrů! Tam všude kraloval. V souhrnu tak tedy získal vítězství ve dvou štafetách, 11 zlatých a 1 stříbrnou medaili, pohár nejlepšího ve své kategorii a pohár absolutního vítěze celého podniku. A tak tedy hbitý český duch opět porazil germány na hlavu.
Ne menších sportovních úspěchů dosáhl i další borec v našich škamnách Martin Bezdíček z P2. Již celou řadu let si udržuje vysokou sportovní výkonnost. Vzpomeňme alespoň jistá vítězství přeborů v letech 2006 až 2008 a vítězství na Mistrovství Hesenska do šestnácti let v roce 2006.
Na sklonku února v Mostě Martin přidal ke svým úspěchům nádherné druhé místo na Mistrovství ČR v tenise dorostenců. Jak se asi bystrý čtenář dovtípil, Martin je tenista, což vyžaduje nejen perfektní fyzickou kondici, ale také přesný a rychlý úsudek, železné nervy a nadlidskou dávku sebeovládání.
Neměli bychom však zapomenout i na další komtesy a rytíře sportu, kteří na své úspěchy zatím vyčkávají. Trápí své svalstvo v posilovně i v otevřené přírodě, za příznivého počasí i v plískanici, soustavně a usilovně pracují. Takové úsilí by nemělo zůstat bez odezvy. Jen tak dál, hoši a děvčata, jsme s vámi a fandíme vám!
V pátek 7. března uspořádala speciální škola BERENIKA ve spolupráci s naší školou turnaj ve florbale, který navázal na dosavadní sportovní dny, jež jsme v minulých letech společně pořádali.
Turnaje se konal jako vzpomínka na nedávno zesnulého klienta speciální školy Milana Honzáka. Smyslem sportovního klání bylo zapojení hendikepované mládeže do sportovní činnosti svých vrstevníků.
Turnaje se zúčastnily čtyři střední školy: Střední škola podnikání Vysoké Mýto (to jako naše škola), Gymnázium Litomyšl, Střední škola technická Vysoké Mýto a Střední škola stavební Vysoké Mýto.
Pětičlenná družstva se utkala systémem každý s každým v hrací době 2x 8 minut. Každé družstvo muselo mít při hře zapojenou minimálně jednu dívku.
Sportovní část vyhrála „stavebka“ ( my skončili druzí), ale celkovým vítězem se stali žáci speciální školy Berenika Vysoké Mýto .
Pokusím se vám popsat jednu zajímavou přednášku, které jsem se účastnila jen díky svému studiu na této škole.
Je sice pravda, že většina dospělých nadává na své politiky, ale zároveň si od nich necháme diktovat první i poslední.
Paní Bobošíková, která přednášku vedla pro mne není jen političkou, ale i bývalou redaktorkou populárního politického pořadu.
Měla jsem ji vždycky celkem v oblibě, nejspíš už proto, že ve svém pořadu naše politiky dokázala usadit na jejich místo a to pěkně hluboko.
Během její přednášky, si člověk mohl urovnat jisté myšlenky a názory. Možná právě proto si myslím, že tato beseda mi byla prospěšná.
Po celou dobu jsme probírali naši politiku a to ne na domácí scéně, ale i na scéně Evropské unie, to také proto, že paní Bobošíková zastávala úřad europoslankyně.
Tak, jak ostře vede paní Bobošíková polemiky v tisku, nebojí se vystupovat s otevřenou kritikou i na přednáškách. Během té naší obhajovala a sdělovala své názory na naši politickou scénu. Myslím, že paní Bobošíková má velice urovnané myšlenky a ví, jaký je její cíl. To se mi na ní velmi líbí a proto doufám, že její kariéra dále poroste a bude to právě ona, kdo začne za naši republiku dupat, věřím, že ona by si dupla a snažila by se o co nejvýhodnější postavení naší republiky, protože jedině pak vidím smysl EU ve spojení s Českou republikou. Leda by někdo bral za smysluplné veškeré příkazy a zákazy, které jsme jako občané republiky od EU dodnes obdrželi a naši milí politikové na ně kývli.
Že je sníh nedostatkovým zbožím i na horách, jsme zjistili hned při vystoupení z autobusu na parkovišti ve Strážném. Na teploměru bylo 16 stupňů a sníh jsme našli na sjezdovce jen v podobě úzkého pásu, který jako jediný přežil nájezd jara. Druhý den stoupla teplota na neuvěřitelných 24 stupňů, ale sníh kupodivu alespoň dopoledne umožňoval pohyb na lyžích z kopce dolů.
V neděli večer nás na chatě navštívil zástupce vleku Bubákov s nabídkou kvalitního lyžování. K sjezdovce nás prý přiblíží, lyže odveze, slevu poskytne. Nešlo odmítnout a od pondělka tedy lyžujeme na Bubákově, resp. na Žalým. Jsme spokojeni, jen kdyby nás nevychytali s černým prodejem permanentek. Trošku ostuda, a když jsme chtěli i příští dny slevu zadarmo, museli jsme nedorozumění srovnat lékem pro muže, kteří mají také své dny. Běžkaři vyrazili dobýt vrchol Na Pláních. První družstvo se muselo pro mokrý déšť vrátit na základnu, ale druhé vrcholové družstvo se nenechalo odradit řídnoucím vzduchem ani hustou mlhou a v úterý 26. 2. 2008 v 11:52 se usadilo v bufetu Na Pláních.
Ve středu začal festival horolezeckých filmů, který vyvrcholil pátečním Pádem do ticha. Byli jsme rádi, že jsme v teple na chatě a k večeři je ražniči s hranolkama (tento festival začal špagetami v den příjezdu a skončil horským dortem v pátek večer). Při zábavných večerech tekla vajíčka, nanášel se jogurt místo „mejkapu“ a o divadelní scénky nebyla také nouze.
Již podvanácté uspořádala naše škola v předvánočním čase turnaj ve sportovních hrách pro základní školy Jiráskova a Javornického. Žáci osmých a devátých ročníků se utkali ve čtyřech sportovních disciplínách: v basketbale, florbale, futsale a ve vybíjené. Hrálo se vždy 10 minut hrubého času a vítěz zápasu získal pro svou školu bod do konečného skóre.
Všechna utkání proběhla příkladně v duchu fair-play a o dramatické okamžiky nebyla nouze. V košíkové a florbale měla opticky navrch ZŠ Javornického, ale většinu bodů získala ZŠ Jiráskova, čímž se ujala se vedení 4:1. Žáci ZŠ Javornického se pak pokusili turnaj ještě zdramatizovat, když po zápasech ve futsale a vybíjené snížili na 3:4. V posledním zápase ve vybíjené dívek 9. ročníků ale vybojovala Jiráskova škola páté vítězství, kterým rozhodla, že putovní pohár bude vystaven do příštího turnaje na její škole.
| Výsledky zápasů | Javornického | — | Jiráskova |
| Košíková 8. ročník chlapci | 0 | : | 2 |
| Košíková 8. ročník dívky | 4 | : | 6 |
| Košíková 9. ročník chlapci | 0 | : | 0 |
| Košíková 9. ročník dívky | 2 | : | 0 |
| Florbal 8.ročník chlapci | 1 | : | 3 |
| Florbal 8.ročník dívky | 0 | : | 0 |
| Florbal 9.ročník chlapci | 1 | : | 1 |
| Florbal 9.ročník dívky | 1 | : | 2 |
| Futsal chlapci 8. ročník | 0 | : | 1 |
| Futsal chlapci 8. ročník | 2 | : | 0 |
| Vybíjená dívky 8. ročník | 3 | : | 2 |
| Vybíjená dívky 9. ročník | 4 | : | 6 |
| Celkové skóre | 5 | : | 3 |
Jak se již dávno stalo zvykem, i letos proběhl již II. ročník vánočního turnaje ve volejbale. Každá třída ráda postavila jedno smíšené družstvo doplněné z řad učitelů. Za P1 nastoupila naděje ústeckého volejbalu Veronika Šlezingrová, za P2 celoplošně bránil i útočil Jiří Popelář. Přesnou nahrávkou a smrtícím podáním podpořila třídu P3 Iva Prudičová a za P4 se snažil trefit do míče Radek Slavík.
Co se týče hracího systému, tak se z důvodu časové tísně (mnozí hráči potřebovali stihnout spoj v půl druhé) hrály první dva zápasy hned o finalovou účast. Na hráčích byla zpočátku vidět nervozita. Šlo o hodně. Postupně se však atmosféra uvolnila, začalo se dařit podání, k vidění byla i nahrávka a útok z kůlu. Diváci, kteří vydrželi v hledišti překvapivě dlouho, povzbuzovali své soukmenovce potleskem.
V prvních zápasech zvítězila třída P3 nad třídou P2 2:0 a P1 po dramatickém průběhu zdolala P4 2:1. Ve velkém finále zvítězil třetí ročník nad prvním 2:1, když rozhodnutí přinesl až poslední zkrácený set, ve kterém se projevila důkladná příprava P3. (Kéž by tomu bylo tak i s přípravou na vyučování!) První ročník však rozhodně nezklamal a jeho hra byla příslibem pro další volejbalový růst.
V malém finále pak třída P4 porazila P2 1:0 na sety.
Nejlepším hráčem turnaje byl vyhlášen Pavel Nekvinda, protože nepokazil jedinou nahrávku, jediný smeč. Co ten člověk dokáže s foťákem! A což teprve kdyby dostal balón do ruky!
Tedy: Sportu zdar a dobré odbíjené především. Tak zase příští rok.
Někdy počátkem prosince v roce 1989 v nějakém sametovém rozhovoru nám jeden asistent na vysoké škole řekl: "Uvědomte si, že vám už nikdo nemůže zakázat podívat se na předvánoční Mariahilfestrasse." Bylo to neuvěřitelné. Ještě neuvěřitelnější bylo, že do čtrnácti dnů jsem na předvánoční Mariahilfestrasse stál svýma nohama.
Dnes mi připadá neuvěřitelné, že cosi takového mohlo být neuvěřitelné. A necítím se zrovna nejlépe, protože budu za blázna. (A já snad za něj někdy nejsem?) Dnešní středoškoláci nemají potuchy; v hlavičkách spíš jen pár školometských floskulí z dějepisu. A to je dobře, alespoň jsem měl vždycky za to, že je to dobře. Snad. Vídeň jsem prvně navštívil, těsně když padly hranice, nyní jsem stihnul těsný okamžik, než padly všechny hranice. Vítejme ve starém dobrém mocnářství a dál! Kdo ví jaké to bude za ...
Vyjeli jsme časně ráno v hodinách, kdy císařpán vstávával — ona Vídeň není daleko (pěšky se to chodívávalo tak za pět dnů), ale za humny to zrovna není. Pak jsme ještě projeli celnicí, omrkli ekologicko—bezjaderno—marťansko—větrníkamacugruntzastavěno—zelenou krajinu a hurá na Vídeň. Pod taktovkou mladé leč ošlehané průvodkyně jsme navštívili základní ikony vídeňské turistiky, odolávali jsme chladu, pokochali se předvánočním trhem před radnicí, zahřívali se punčem (nezletilí snad jen nealkoholickým!), a Vídeň nás odměnila bílou šlehačkovou čepicí, když začalo velmi studeně a poeticky sněžit. Vánoce. A protože všeho moc škodí, zvláště pokud jde o mráz a slotu, s gustem jsme vzali za vděk i tak nudnou věcí, jako je výstava obrazů. A to byl, řekl bych, dramaturgický majstrštyk. Nejen teplo v sálech, ale i nádivka toho nejvybranějšího moderního umění (od Moneta k Picasovi a ještě dál) prohřála svalstvo, kosti a duši. Při pohledu na tři Kupky vedle sebe člověka napadne, neměl-li by změnit způsob obživy.
Tak ještě naposledy přes hranice domů, příště už budeme doma všude.
Žáci naší školy se pravidelně každý rok zapojují do charitativních sbírek Šance a Bílá pastelka. Sbírka Šance se letos konala na finanční podporu pracovní terapeutické dílny v Praze. Sbírka nesla název Děti se učí pracovat v Domě Šance.
Sbírka Bílá pastelka proběhla v říjnu a byla určena na podporu zrakově postižených, konkrétně na podporu speciálních výukových programů. V celé České republice byly v rámci této sbírky vybrány 3 456 987 Kč. Této sbírky se zúčastnilo pět dvojic žáků naší školy. V rámci Pardubického kraje jsme měli v první desítce hned dvě dvojice, které vybraly nejvyšší obnos peněz. Na pěkném druhém místě se s celkovou vybranou částkou 4 936 Kč umístily Zuzana Kejzlarová a Martina Nováková a na sedmém místě Markéta Boušková s Veronikou Hegerovou, které vybraly 4 423 Kč.
Poděkování samozřejmě patří všem, kteří se aktivně zapojili do těchto sbírek a zasloužili se tím o příkladnou reprezentaci školy.
V září přišel do naší školy další z dopisů z daleké Keni od našeho „adoptivního“ studenta Boziana. Přesněji řečeno, dopis nepsal sám, ale jeho strýc, který omlouvá svého synovce, že si na psaní v angličtině zatím netroufne. Bozian žije se svojí babičkou, která má zdravotní problémy.
V září měl Bozian, podle svého strýce velmi pilný chlapec, spoustu práce se sklizní úrody a péčí o dobytek. Škola mu ovšem již začala začátkem září. Bozianův strýc v tomto dopise vysvětluje význam jeho příjmení Odhiambo. Znamená „večer“, a to podle doby, kdy se chlapec narodil. V jejich kmenu je totiž zvykem dávat jména novorozencům podle místa, času a ročního období, kdy se miminko narodilo. Pokud prý někdo z vás chce zjistit, jak by se v jejich kmenu jmenoval, stačí napsat, kdy jste se narodili.
Bozian a celá jeho rodina moc děkuje celé naší škole za milou podporu a moc nás všechny pozdravuje.
Již pravidelně několik let naši školu poctí svojí návštěvou Catherine Beale ze státu Virginia. Tato vitální dáma dochází do vyučování vždy jednou ročně po dobu převážně 6 týdnů až 2 měsíců. V tomto měsíci napsala email pro všechny naše studenty, na které ráda vzpomíná. Dozvěděla se také o našem výletě do Anglie letos v září a prohlížela si fotografie na stránkách naší školy. V následujícím emailu od Catherine je zmínka právě o fotografiích z Anglie. Určitě by byla velice ráda, kdybyste reagovali na tento email a napsali jí pár řádků. Pokud nemáte její emailovou adresu, rádi vám ji osobně poskytneme.
Consider this your first English lesson from me. I want you to know how much I miss you. I keep thinking that I'd love to spend October in VM, but so far all I've done is "think" about it. I'm praying that I'll be able to spend a few weeks with all of you in March/first of April. It won't be long, but enough to see everyone again.
Thanks for the photos - they were great. You don't know how much I wish I could have been with you on this trip. I saw a few faces I didn't recognize, so I assume they're new students. Also, who was hiding at the back of the photo - peeking out between the girls? Were there only 3 boys on this trip? I've been to England several times, but only once to really see any of the country - and that was 20 years ago! Spent one day there 2 years ago - just long enough to spend the night & visit with a friend from VM, plus go to Hard Rock Cafe to get me a shirt! I collect shirts for Hard Rock Cafes, especially those outside of the US.
Did you speak English, and practice using your skills in that language? Could you understand what they were saying - compared to my speaking English? Sometimes I have a difficult time, because some of the British have a very hard accent to get used to! Of course, my Southern accent can cause some of you problems at times!
I know you all had a great time. You were dressed like it was cold - is that possible? We're still in the 80's & 90's, but it's finally beginning to get down to a normal temperature. Also, we're over 24 inches short of our normal rainfall. Local areas have put a stop to watering lawns, washing cars, etc. We have our own well, so we're concerning about it going dry. People who live in the town have a water supply, but the lakes that supply the water are down by about 4-5 feet. The entire state of Virginia has been declared a disaster area because of the drought. We're in a really bad situation, but there are some states (Tennessee, Georgia, etc.) who have it worse than us. There was no hay to cut for winter feed for animals, so it's not going to be easy.
Right now our trees would be beginning to turn the most beautiful reds, yellows, oranges, etc., but not this year. If they turn any colors at all, they will turn & drop off the tree immediately - rather than lasting for over a week.
Tell everyone at school I said hello - students, teachers & director. Can't wait to meet the new teacher. Hope you all aren't giving her a hard time! Maybe one day Gabi & Pavel can work out something that you all can Skpye me from the computer room. That would be super, BUT just make sure that you give me advance warning. 9 a.m. your time is 3 a.m. our time. Believe it or not, I'm usually in bed at that time of night!!
Miss ya - love ya - Catherine“
V říjnu 2007 navštívila naše studenty šestičlenná skupina ze Spojených států. Čtyři z nich přijeli na dvanáct dní do České republiky ze státu Lousiana, ostatní byli ze států Virginia a Tennessee. Konverzovali s našimi studenty převážně v malých skupinkách a společně nám zazpívali americké lidové písně s doprovodem kytary a houslí. Zajímali se nejen o českou kulturu a zvyky, ale také o naši školu. Poskytli jsme jim také na jejich přání internetovou adresu školy. Těšíme se na další příležitosti setkání s rodilými mluvčími.
Celkem dvacet studentů naší školy spolu s devatenácti studenty Gymnázia ve Vysokém Mýtě se zúčastnilo týdenního zájezdu do Velké Británie. Ubytování jsme měli zajištěné v rodinách v Londýně, kde všichni mohli trochu poznat život v Británii.
Navštívili jsme atraktivní místa v Londýně jako jsou Tower of London, Tower Bridge, Buckingham Palace, Houses of Parliament, Westminster Abbey či St Paul´s Cathedral. V Londýně jsme strávili dva dny a studenti měli také možnost si prohlédnout válečnou loď HMS Belfast a také National Gallery a Natural History Museum.
V dalších třech dnech jsme podnikali výlety mimo Londýn. První zastávkou bylo královské sídlo Windsor, dále jsme pak zamířili ke slavnému Stonehenge, kde jsme mohli obdivovat obrovské kameny. Měli jsme také možnost navšívit vesnici Avebury, kde jsme se procházeli po obvodu kruhu megalitů.
Zavítali jsme také k moři, kde si poblíž města Eastbourne všichni prohlédli bílé útesy Seven Sisters. Příjemné zastavení bylo také v letovisku Brighton a známém přístavu Portsmouth, kde jsme navštívili válečnou loď Victory, se kterou admirál Nelson porazil španělsko-francouzskou válečnou flotilu v bitvě u Trafalgaru. Krásný výhled na přístav jsme si vychutnali z věže Spinnaker Tower.
Poslední výlet se konal do města Stratford-upon-Avon, rodiště Williama Shakespeara. Prošli jsme společně toto malebné městečko, navštívili kostel Holy Trinity Church a také zavítali do nedaleké vesnice Shottery, kde se nachází dům s doškovou střechou, ze kterého pocházela manželka W. Shakespeara, Ann Hathaway.
Velice příjemná byla návštěva školy přímo ve Stratfordu, kde se zúčastnili studenti i výuky různých předmětů a prohlédli si moderní budovu školy.
„Pobyt v Anglii byl velice vydařený, program byl pestrý a výlet mě obohatil o spoustu nových zážitků.“
„Bylo to tam velmi dobré, poznali jsme anglickou kulturu a památky. Ochutnali typická jídla, která nám ve většině případů chutnala.“
„Výlet do Anglie byl velmi záživný, viděli jsme spoustu památek a různých staveb. Většina nás velmi zaujala, některé byly méně zajímavé. Okoštovali jsme typická anglická jídla jako například masový koláč nebo čaj s mlékem. A měli jsme příležitost nahlédnout do trochu nepořádného anglického života. Myslím, že se nám všem výlet do Anglie líbil a že byl pro nás velkým přínosem.“
S třídou P3 jsme měli možnost navštívit expozici České národní banky Lidé a peníze v Praze
Tato expozice vhodně spojila historii peněz s hiostorií České národní banky, bankovnictví a peněžnictví vůbec. Výstava odkrývala řadu dobových exponátů a dokumentů - mincí, bankovek, státovek a dalších děl z trezoru a archívu ČNB. Z dlouhé řady vitrín se nelze nezmínit o té, která pyšně ukazovala pravé cihly zlata, na první pohled připomínající atrapy z pomačkaného žlutého staniolu. Další vyhledávanou atrakcí byl přístroj, který umožňoval zkontrolovat vlastní bankovky, zda nejde o falzifikáty. A hned další vitrína informovala návštěvníky o ochranných prvcích bankovek.
Expozice nepřipomíná žádné zkostnatělé muzeum, ale je poučná i pro studenty, kteří si touto cestou mohou doplnit výklad z teoretických hodin věnovaných bankovnictví.
A proč se zde líbilo i našim studentům? Výstava je vybavena moderní informační technikou s řadou monitorů, které vysvětlují všechny odborné termíny. Pro zpestření si můžou návštěvníci ověřit své znalosti o penězích v hravém kvízu. Největšímu zájmu se ovšem těšily přehledy nejrůznějších přísloví a průpovídek z různých dob a zemí s tematikou peněz.
No a kdo se nebál a dokázal zúročit nybyté vědomosti v závěrečné soutěži, mohl si domů odnést i briketu ze slisovaných vyřazených bankovek.
Vodní bitva, Kuba, Banditi, Náhoda. Nezasvěcenému čtenáři spojení těchto slov velký smysl nedává. Zato žáci prvního ročníku Střední školy podnikání ve Vysokém Mýtě dobře vědí, co je to dostat se přes hraniční stráž na „prosperující Kubu“ nebo se propracovat do cíle přes záludné disciplíny, jako je házení kostkou či tahání zlomené sirky.
Tyto a jiné hry absolvovali žáci v rámci již sedmého seznamovacího kempu, který se konal začátkem září v rekreačním středisku Mladočov.
Během kempu museli projevit důvtip a postřeh, když hledali v okolí Mladočova bandity, museli v sobě nalézt sebezapření při nasávání nechutně vypadající tekutiny ve hře Ropáci a nebo se vžít do atmosféry zimních olympijských her, na kterých se letos poprvé běžel biatlon.
Na střední škole podnikání nemohly samozřejmě chybět hry, ve kterých objevovali žáci své podnikatelské vlohy. Milionářem se stal ten, kdo získal potřebné informace, stal se ředitelem firmy, domluvil se s odbory a důvěrně se znal s primářem Strachem. Ve hře „Jak dědeček měnil, až vyměnil“ se podařilo přinést za jeden špendlík kromě jiného kofolu, pracovní rukavice, hrací skříňku a jako bonus živé kotě.
Počasí po celý týden vcelku přálo - na vodní bitvu bylo teplo a na zimní olympiádu zima. Jen celodenní výlet do skal propršel. Hlavně cesta zpět za vydatného deště byla náročná. O to více chutnal večer teplý čaj.
Vrcholem celého kempu byla noční hra, ve které hledala družstva nejen ukryté zprávy, ale později i cestu na základnu. Ne všem se to podařilo na první pokus, takže přišly na řadu naváděcí instrukce po telefonu.
V závěrečném hodnocení vyjádřili žáci spokojenost s programem kurzu, který jim měl pomoci seznámit se s novými spolužáky a také poznat sebe samotné.
Vloňském roce jsme pro naše studenty připravili celou řadu mimoškolních aktivit, jejichž cílem je doplnění a rozšíření celoročního vzdělávání ve školních škamnách.
Zde naleznete stručný přehled akcí, přednášek a exkurzí, kterých se zúčastnili naši žáci. Jak akce probíhaly a co všechno se na nich událo, to naleznete v níže publikovaných článcích.
I pro letošní rok připravujeme celou pestrou přehršel, doufáme že zajímavých a záživných, aktivit mimo školní prostředí. Některé jsou v kalendáři našeho školního roku již tradiční, jiné snad budou vítaným zpestřením.
| zahajovací kemp | P1 | září |
| přednáška o problematice AIDS | P1 | září |
| přednáška o problematice drog | P1 | září |
| poznávací zájezd do Francie | výběr školy | září |
| projekt Vektor | P1 | říjen |
| výměnný pobyt studentů z Korbachu | výběr školy | říjen |
| přednáška Doc. Klímy o čes – něm vztazích | výběr | říjen |
| přednáška o vězeňské službě v ČR | P4 | říjen |
| sbírka Šance | výběr | říjen |
| sbírka Bílá pastelka | výběr | říjen |
| přednáška o vězeňské službě | P4 | říjen |
| exkurze Krajský úřad Par. kraje | P4 | listopad |
| sportovní dopoledne pro školu Svítání | výběr školy | listopad |
| výměnný pobyt studentů Korbach | výběr školy | listopad |
| návštěva soudního řízení Okresní soud | P2 | listopad |
| přednáška o matrice Městský úřad VM | P2 | listopad |
| beseda s děkanem FIM HK | P4 | prosinec |
| živnostenský úřad – přednáška | P3 | prosinec |
| finanční úřad | P3 | prosinec |
| adventní zájezd do Drážďan | výběr školy | prosinec |
| sportovní den základních škol VM | výběr školy | prosinec |
| vánoční turnaj ve volejbale | celá škola | prosinec |
| lyžařský zájezd do Říček | výběr školy | leden |
| divadelní představení Jarmilka | ||
| Klicperovo divadlo HK | výběr školy | leden |
| filmové představení Obsluhoval jsem anglického krále | celá škola | březen |
| maturita nanečisto | P4 | březen |
| exkurze Karosa Vysoké Mýto | P2 | březen |
| přednáška o bankovnictví | P4 | duben |
| exkurze Auto Škoda Mladá Boleslav | P3 | duben |
| návštěva Parlamentu ČR | P2 | duben |
| návštěva Židovského muzea Praha | P2 | duben |
| zájezd do Itálie | P1 | květen |
| vodácký zájezd na Berounku | výběr školy | červen |
| filmové představení Vratné lahve | celá škola | červen |
Z choceňského nádraží vyrazilo poslední neděli školní roku třináct nadšenců vstříc vodáckému dobrodružství. Byl to kapitán paroplavby S. Kouřím, dále kapitán pevniny R. Slavík a kapitán pro vodu i pevninu V. Šlezingrová. Na starosti měli deset vodáků z řad studentstva, kteří se chystali splout řeku Berounku na lodích Vydra z Plzně do Nižboru.
Za P1 úspěšně pádlovaly M. Boušková a V. Hegerová. Za P2 chvílema pádlovali a chvílema plachtili V. Śtěpánek, F. Stránský, L. Martincová a H. Novotný, J. Jakoubek, P. Kočová. Za P3 se řekou dolů statečně probíjely L. Valentová a Š. Mikulecká.
Jak to vodní putování probíhalo, prozradí deník kapitána pevniny:
Přesun vlakem proběhl bez problémů, a tak jsme se podle plánu nalodili u Dolanského mostu v plné síle. Čekalo nás seznámení s vodním tokem, který působil mírumilovně. Občas sice někdo zabořil špičku do břehu, ale časem se vše srovnalo a v pořádku jsme dopluli do prvního tábořiště u Valentovského Mlýna. Následovala vodácká klasika – postavit stan, udělat večeři, dovést dřevo na oheň, hledat vhodné občerstvení…
Kapitánu paroplavby se ztratil vzácný vařič. Večer jsme ho marně hledali, a až po důkladném ranním prozkoumání terénu jsme ho nalezli na břehu Berounky, když ho tam někdo po použití pohodil.
Ráno lehce pršelo, ale s postupem dne jsme nadávali na to hrozný slunce, které tak protivně svítí, až z toho měla některá děvčata úpal (bylo to ze sluníčka?).
Horní Berounka je hodně o síle paží. Občas se řeka zvlnila, ale jinak jsme se 20 km dřeli na stojatém voleji. Při dojezdu do tábořiště Rybárna už bylo nebe plné černých mraků. Déšť byl na spadnutí. Sotva jsme postavili stany, zvedl se vítr, který ohýbal naše obydlí až k zemi.
Pak se spustil déšť a pršelo skoro celou noc. Vodáci z P2 ani stan nestihli postavit, protože zvolili variantu: nejprve občerstvení, pak bydlení. Stan jim řádně zvlhl a do konce putování byl použit už jen jako hlavní plachta.
Na Rybárně nás příjemně překvapila hospůdka, kde kromě tekutých dobrot měli i domácí bublaninu (buchta s třešněmi pro neznalé).
Ráno bylo mokré a studené, ale volej nás rychle zahřál, takže jsme postupně odhazovali svršky. Občas jsme se schovali před deštěm pod stromy, a když se zvedl Pražák (to je vítr, který fouká směrem ku Praze) využili jsme jeho sílu. Spojili jsme lodě, natáhli plachtu – zvlhlý stan - a pak už jen mávali užaslým rybářům a všem , co se motali okolo řeky. Takto jsme doplachtili až do Skryjí, kde jsme se chystali přečkat další noc. Silný vítr nás opět potrápil při stavění stanů, ale nedali jsme.
Stránka z deníku, která popisovala dění v tábořišti Skryje, se z neznámých důvodů ztratila, takže další zápis líčí až cestu ze Skryjí do Račic.
Konečně se Berounka rozeběhla. Ne že by to frčelo jak na Vltavě, ale občasné peřejky dávají odpočinout našim zemdleným pažím.
Nemůžeme cestou vynechat prohlídku muzea Oty Pavla V Luhu, kde se setkáváme s vnukem převozníka Proška, a samozřejmě, že ani Křivoklát neunikl naší pozornosti.
Tábořiště v Račicích je zcela opuštěné, ale umývárny jsou otevřené a po příjezdu správcové teče i teplá voda – to nejlepší nakonec. Závěrečné posezení u táboráku dává možnost zhodnotit celou plavbu. Plusem byla určitě pěkná krajina a klid na řece i v tábořištích. Po loňském „ davovém šílenství“ na Vltavě, kde se čekalo na jezech a v kempech bylo živo do ranních hodin, byla Berounka balzámem na duši. Minimum civilizace, komerce a vodáckého snobství. Negativa? Byla nám chvílemi trochu zima, chvílemi jsme byli trochu mokří a první dny jsme více procvičili ruce – ale i to k vodáctví patří.
Takže ahoj, ahoj, ahoj příští rok na Ohři.
V pátek kolem čtvrté odpoledne se před školou nahromadilo nepřeberné množství kufrů, cestovních tašek, batohů a krabic s jídlem, připravených na dlouhou cestu do San Lorenza v Itálii, které naši řidiči jen tak tak vtěsnali do autobusu. Po ukrutném boji o nejlepší sedadla se naše vozidlo dalo do pohybu. Naposledy jsme zamávali Zuzance s Timem, kteří s námi nemohli jet a Vysoké Mýto zůstalo za námi.
V radostném očekávání skvělého výletu jsme dojeli až do Brna! Tam z nás, po několika hodinách čekání na opravu našeho autobusu, nadšení opadlo. Když jsme konečně mohli pokračovat dál, bylo už docela pozdě, takže následovalo uvelebování se ke spánku a u někoho se ten zázrak opravdu dostavil. Ti, co takové štěstí neměli, si alespoň užili pohledu na tmu okolo.
Při probuzení se nám naskytl fascinující pohled na Alpy, které se tyčily po pravé straně. Projížděli jsme množstvím vesniček i měst a odpočítávali kilometry do San Lorenza.
Odpoledne jsme se konečně dostali do vísky, která měla být naším týdenním domovem. Čím dál jsme jeli, tím se zvyšovalo naše zděšení, kam jsme to vlastně dojeli! Po dalším motání v italských ulicích jsme našli kemp „Nice Garden“, který se podle značky u vchodu chlubil třemi hvězdičkami, netuším, kde je tedy nabral.
Postarší Ital nás rozházel po celém kempu do malých chatiček s vlhkými matracemi, do sousedství Italů, jejichž televize byla slyšet snad v celém San Lorenzu. Nicméně jsme se nevzdávali a vybalili si svá zavazadla.
Poté jsme se nemohli dočkat návštěvy pláže, údajně „200 metrů“ vzdálené. Cesta tam nám trvala kolem deseti minut, tak nevím, jestli někdo při měření nepoužíval cizí jednotky, nicméně pláž byla suprová. Svítilo slunce, písek byl krásně horký a moře klidné a ani ne moc studené, takže se několik nadšenců rozhodlo vodu prozkoumat na vlastní kůži.
Po celý pobyt v Itálii jsme měli docela volnost, všichni si mohli být kde chtěli, když to nahlásili. Každý se rozhodl večer strávit po svém, například my, naše chatka, jsme se rozhodly jít se po večeři, kterou jsme vlastnoručně ukuchtily, podívat na západ slunce na pláž. Ta úžasná scenérie nás naprosto okouzlila a hned se změnil i celkový pohled na tenhle výlet.
Neděli byl zasvěcený odpočinek, takže jsme se povalovali na pláži a užívali si sluníčka. A v pondělí jsme sice také byli na pláži, ale už nebylo takové teplo a normálně v Čechách, by to bylo na mikinu, ale když jednou jedou Češi k moři, tak se budou opalovat i v dešti a my tomu byli příkladem.
Den začal pochmurně a vlekl se se stejnou náladou až do večera. Jelo se do Říma! Už prvních několik desítek minut v přeplněném a vydýchaném autobuse stačil k nevolnosti všech českých studentů. Potom metro A, metro B a kupa dalších narvaných dopravních prostředků, než jsme se dostali ke Koloseu. Na přivítanou se spustil déšť, který ne a ne ustat. Tak bylo rozhodnuto, že počkáme, než se to uklidní, v obchoďáku o dvě zastávky metra dál. Potom, i přes to, že stále pršelo, jsme se vydali na prohlídku Říma. Viděli jsme spoustu významných památek jako je Koloseum, Forum Romanum, fontána Di Trevi, Španělské schody, a mnoho a mnoho dalších, jejichž jména už v mé paměti neuvízly. Za zmínku snad ještě stojí desítky černochů, které jsme potkávali na každém kroku a kteří nám stále vnucovali koupi deštníku.
Ve středu pro nás ten postarší Ital – správce kempu – nechal napustit bazén, kde sice plavala žába a voda byla ledovější než v moři, ale byla to celkem příjemná změna, protože jsme se konečně nevraceli od vody celí od písku.
Čtvrteční dopoledne patřilo návštěvě starověkého římského přístavního města Ostie, kde byly pozůstatky tehdejšího života, jako jsou lázně, chrámy, domy a další budovy.
V pátek jsme navštívili Vatikán, jedno z nejvýznamnějších křesťanských míst na světě. Kulaté náměstí lemované sloupy se sto čtyřiceti sochami, dvě fontány, morový sloup uprostřed, a samotná Bazilika svatého Petra byly naprosto uchvacující. Po průchodu kontrolou, jestli u sebe nemáme nějaké zbraně, jsme se ocitli uvnitř chrámu, kde je snad nejvýznamnější památkou socha svatého Petra ze třináctého století, jemuž křesťané na znamení úcty a pokory líbají nohy. Všude okolo nás však bylo neuvěřitelné množství soch, fresek, oken, sloupů, svícnů a dalších věcí, jež symbolizují Boha či věci s ním spojené.
Přišel předposlední den, vstávali jsme celkem brzy a dobalovali poslední drobnosti na cestu DOMŮ! Po úklidu našich příbytků, jsme vyjeli směr Česká republika. Jak krásně ta slova zněla, po takové době v cizině, kde se člověk musí domlouvat pouze rukama nohama, protože Italům angličtina ani němčina nic neříká. Po cestě jsme ještě měli zastávku ve Florencii, kde byla jedna památka vedle druhé. Viděli jsme sochy od známých básníků, jako je třeba Petrarca až po samotného Da Vinciho, Michelangelova Davida, různé katedrály, fontány, i zlaté dveře na křtitelnici. Názvy si opravdu nevybavím, protože na celou prohlídku bylo strašně málo času.
A konečně tu byla neděle a my kolem půl deváté ráno dojeli zpátky do Vysokého Mýta. Za námi byla dlouhá cesta i mnoho nových poznání a zážitků. I když to všechno nebylo podle našich představ, stál tenhle výlet za to.
Na naší škole proběhla dobročinná akce Fondu Sidus která má za cíl zlepšování života dětí s onkologickými onemocněními v předtransplantační a potransplantační léčbě Pediatrické kliniky Fakultní nemocnice v Motole a kliniky dětského lékařství Fakultní nemocnice s Poliklinikou v Ostravě. Prostředky získané touto cestou jsou určeny k zakoupení lékařských přístrojů, počítačů a hraček sloužících nemocným dětem po celou dobu léčby.
Na naší škole bylo vybráno 1300 Kč. Tímto všem děkujeme a vážíme si příspěvku každého jednotlivce…
Ze střediska enviromentální výchovy v Kosteleckých Horkách v rámci EDS do naší školy zavítali cizokrajní návštěvníci. Všemi svými rozličnými jazyky (anglicky, německy, francouzsky, ba i portugalsky) prezentovali našim studentům svoji práci ve středisku INEX-SDA: Realizovat možnosti udržitelného života na českém venkově a zachování lidových tradic. Znělo to trochu "návštěvnicky" (nechápavce odkazujeme na kultovní seriálový snímek ze života nositele Nobelovy ceny Adama Bernaua), když sličný Portugalec Pedro, Francouzska Cecile a Němka Kristin náruživě a zasvěceně přednášeli o českém venkovu a českých zvycích méně zasvěceným českým studentům.
V malých diskuzních skupinkách samozřejmě došlo i na osobní život, práci a mateřské země našich návštěvníků. S Pedrem se prý báječně hovořilo, pravila někerá děvčata.
Shodou všech okolností na tento den připadla také návštěva kina. Celá škola i s návštěvníky se odebrala shlédnout film Obsluhoval jsem anglického krále. Filmové představení se návštěvníkům libilo a dokonce prý věděli, o čem to bylo. Také někteří chlapci s volbou filmu oceněného hned několika Českými lvy byli velmi spokojeni.
Čtrnáctý březen je tak další den, který se naší škole pěkně vydařil. Jen více takových!
Se značnou dávkou nedůvěry jsme nakládali lyže do autobusu, protože zelené louky okolo Vysokého Mýta nás o přítomnosti sněhu na horách zrovna nepřesvědčovaly.
Že si i zalyžujeme, jsme začali věřit až v poslední zatáčce před Strážným. Jistotu, že zde nejsme zbytečně, nám dala až při cestě na chatu hrstka lyžařů, kteří se dovedně vyhýbali nezasněženým místům na sjezdovce.
První den se konalo předvedení lyžařských stylů. Na základě uměleckého dojmu se žáci rozřadili do dvou skupin. Sjezdovka „V Kolonce“ byla dobře zasněžená a tomu také odpovídala fronta na vlek. Za 200,- Kč jsme měli při čekání na vlek dostatek času na sdělení svých prvních dojmů. Pro odpolední výcvik jsme raději zvolili sjezdovky „U Pošťáka“ a „Pod Obchodem“, kde jsme měli možnost konečně vybít svou lyžařskou energii.
Druhý den začínal běžkařský výcvik a jako první se do stopy vydalo družstvo děvčat. Bohužel jsme až před samotnou jízdou zjistili, že dvoje boty nepasují do běžek, a tak se Michaela s Martinou „ke své velké lítosti“ vracely zpět na chatu. Sníh byl dost rychlý, takže jsme těžší sjezdy scházeli s běžkami v ruce, ale „spodní okruh“ jsme s přehledem projeli. Družstvo chlapců odpoledne vystoupilo až na horní stanici vleku „Na Pláních“, která leží 1200 m nad mořem. Snad jenom špatná viditelnost chyběla k úplné spokojenosti účastníků „vysokohorské túry“. Méně spokojený byl Vojta, který absolvoval zpáteční cestu na chatu s utržnou podrážkou. Zachránil ho kolemjedoucí skútr, jinak měl doktor první případ pro amputaci.
Přes noc napadl nový sníh!!!
V úterý bylo po dopoledním výběhu na běžkách a sjezdování u chaty volné odpoledne, které jsme využili k regeneraci sil. Každý volna využil po svém – spánek, poker, fotbálek, výlet do Strážného, koulování…
Ve středu ráno byl doslova klid před bouří. Poprvé uhodilo, když Filip po pár kotrmelcích spadl na rameno. Po vlastním „ nahození“ ramena na své místo byl odeslán do vrchlabské nemocnice, kde naštěstí nezjistili vážnější poranění, ale pro Filipa kurz v podstatě skončil.
Podruhé uhodilo kolem čtvrté hodiny, a to doslova, když do kopce za chalupou sjel blesk a začalo pršet. Pršelo celou noc a celý čtvrtek. Sledovali jsme předpovědi o počasí, každou chvíli se dívali na teploměr a příležitostně vystrkovali hlavu z oken, zdali už je konečně po dešti.
Volna jsme využili k hrám a k přednášce o carvingovém lyžování. Přebor horských samot ve stolním fotbale vyhrál Tadeáš se Sandrou. Další soutěže se konaly bez účasti vedení, takže vás o jejich vítězech a výši zisků mohou informovat jen samotní žáci P2.
Ve čtvrtek se konal kulturní večer, který měli v režii chlapci. Jako host přijel Pavel Liška, který nás společně se svým zesilovačem Luďou provedl večerem plným hudby, tance a pantomimy. Bylo to „dost dobrý“!
Ze čtvrtka na pátek se ochladilo a déšť se změnil v sníh, takže jsme mohli naposled vyrazit do lyžařské stopy a na sjezdovku. Za zmínku určitě stojí hláška, která padla při běžeckém výcviku, kdy běžky byly pojmenovány jako KRÁVY KLOUZAVÝ.
Kulturní večer pod vedením zkušeného moderátora PaedDr. Podroužka znamenal prakticky ukončení kurzu, protože druhý den nás čekalo už jenom balení, uklízení a odjezd domů.
Závěrečné hodnocení vedoucího kurzu vyznělo velmi pozitivně a nezbývá, než si přát, aby se podobný přístup žáků přenesl i do školních lavic.
Účastníci zájezdu:
Dlouho očekávaný maturitní ples se stal skutečností. Maturanti mají pocit, že jsou té své dospělosti zase o kousek blíž, rodiče dojatě zaslzí: "Ta naše holka..., ten náš kluk ...". Profesorský sbor tuší, že zbyvá už jen pár posledních dnů. Já tam nebyl, nejed, nehodoval a tak dodnes nevím, co všechno se tam seběhlo. Je asi těžké tak silné zážitky popsat. Ať o tom, jaký byl ples, promluví fotografie.
Příjemné koukání!
A byl tu další výlet!!! Tentokrát na nás čekaly německé Drážďany, takže jsme neváhali, naskákali do autobusů a vyrazilo se. A jeli jsme všichni – prváci, druháci, třeťáci i čtvrťáci. Asi z důvodu, abychom se v autobuse, při té dlouhé cestě nenudili, nám úžasný průvodce – pan Mlčoch sděloval zajímavosti o Německu. Jeho projev byl tak dlouhý a vyčerpávající, že málokdo vydržel naslouchat jeho vyprávění až do konce =o). Zábavné to začalo být až ve chvíli, kdy jsme dojeli do Německa. Ve svých x-letech si neustále pletl levou a pravou ruku a k památkám nás směroval pomocí úhlů, takže to vypadalo asi takhle: „Podívejte se asi o 40° doleva (a rukou přitom ukazoval doprava) na velice za jímavý hrad, který patřil bla bla...“ Ke konci jsme ho tedy prosili, aby už ukončil svůj několikahodinový proslov!!!
Konečně v cíli! V Drážďanech jsme museli absolvovat rychlou prohlídku města a pak už na nás čekala galerie Zwinger, kde se nacházel obraz od Rembrandta. V galerii jsme ale moc dlouho nepobyli a jen co to šlo, tak jsme se rozutekli po nákupech! To už asi nemusím ani popisovat, vždyť to znáte! Blíží se Vánoce a tam bylo takových věcííí...
Po rozchodu jsme se zase nahečmali do autobusu a za sledování Účastníků zájezdu jsme dojeli domů.
Jo a nevyhnuli jsme se další přednášce pana Mlčocha!
Bylo pondělí (7:15 ráno) a my, nacpaní v minibusíčku, se začali připravovat na to, že, až se odlepíme od silnice z Vysokého Mýta, na nás bude čekat jedenáct hodin cesty do německého Korbachu.
Nakonec to nebylo tak hrozné a po mírném bloudění po Německu, jsme dojeli do Korbachu. Tam už čekali naši němečtí kamarádi, kteří si nás odvedli k sobě domů. Následovalo seznamováni se s rodiči a celkovým stylem života u našich sousedů.
Druhý den jsme se první dvě hodiny zúčastnili výuky na gymnáziu. Nutno podotknout, že školy v Německu (konkrétně gymnázia) jsou na mnohem lepší úrovni než naše. Potom už na nás na nádraží čekal vlak, který nás dovezl do Villingenu. Od vlaku jsme se procházkou dostali k největšímu skokanskému můstku na světě (Mühlenkopfschanze). Lanovka nás vytáhla až na úplný vrchol můstku a naskytl se nám úžasný výhled na krajinu okolo. Od průvodce jsme se dozvěděli mnoho informací ohledně skokanů, lyží, oblečení a výbavy všeobecně, stylu skoku i organizace různých závodů. Celý areál pojme neuvěřitelných 34.000 lidí! Pak jsme se vydali na kluziště, kde jsme společně s Němci asi hodinu bruslili a na konec našeho výletu jsme vyzkoušeli Villingenský bazén (Lagunenbades). Tam jsme se dostatečně vyřádili ve dvou skvělých bazénech, vířivce, sauně, na dvou tobogánech a skluzavce. No prostě super zábavička! Pak už následoval večer v rodině.
Ve středu jsme se podívali, jak se v Německu učí fyzika. (Mimochodem je to hrozná zábava – hlavně když učiteli nerozumíte ani slovo!) A pak jsme vyrazili na Korbašskou radnici, kde nás vřele uvítal pan Franz Ricke. Následoval formální a posléze i neformální proslov, ve kterém jsme se dozvěděli, že je velice rád, že Korbach takto spolupracuje s Vysokým Mýtem. Pak nás fotografka místních novin vyfotila před Vysokomýtskou vlajkou, my se zapsali do Zlaté knihy návštěv, převzali dárkový balíček čokolády jako pozornost města a vyrazili jsme na prohlídku města. Starší průvodce nám vyprávěl skoro o každém domě, o historii Korbachu atd. Zavedl nás také do chrámu Kilianskirche, kde bylo nepřeberné množství zajímavostí. Poslední částí prohlídky byla návštěva muzea. Jednalo se o moderní stavbu, umístěnou mezi tradiční hnědobílé domy. (Staří ji prý odsuzují, ale mladým se naopak velice líbí.) Bohužel jsme neměli mnoho času, takže jsme si z celého ohromného muzea stihli prohlédnout jen část o zlatokopectví, čímž je Korbach znám. Celé odpoledne už jsme strávili v rodinách se svými ubytovateli.
Najednou tu byl čtvrtek a hned ráno jsme se vydali na cestu do Marburgu, který je známý především tím, že je v něm univerzita i pro nevidomé a také kostel svaté Alžběty. Pan Eicken (učitel výtvarné výchovy a umění) nám po cestě vyprávěl o životě svaté Alžběty. (Jen pár zajímavostí: Alžběta měla už ve 13 letech první dítě! Byla velmi pobožná a až chorobně se snažila pomáhat lidem. Jednoho dne však jejímu manželovi došla trpělivost a rozhodl se, že si na Alžbětu počká u řeky, kam chudým lidem obvykle nosila jídlo. Alžběta to však nějak vytušila a začala se modlit, aby v koši, který nesla, byly místo housek růže. Bůh ji vyslyšel a proměnil housky v růže. Od té doby se na její počest v Marburgu a jeho okolí pečou housky se znakem růže.) Když jsme dojeli do Marburgu, tak jsme samozřejmě nemohli vynechat prohlídku Kostela svaté Alžběty, který byl opravdu velice nádherný. Pak jsme navštívili starou Marburgskou keramickou dílnu, kde se po mnoho let vyrábí keramika zvaná "Marburger Töpferhaus". Poslední částí programu byla návštěva zámku Landgrafenschloss, z jehož nádvoří byla úžasná vyhlídka na celé město. Zájemci se ještě mohli podívat dovnitř do muzea. No a potom jsme měli rozchod – čas na nákupy!!!
Pátek – poslední den našeho pobytu. Dopoledne jsme strávili ve škole. Pak jsme byli nějaký čas s rodinou a odpoledne jsme už každý zvlášť se svým německým kamarádem (kamarádkou) šli na školní bazar (Baazar), kde se prodávaly různé druhy cukroví a vánočních ozdob a svícnů. Večer jsme se společně se stovkami dalších lidí narvali na učitelskou show nazvanou "Lehrerhitparade". Tam na pódiu zpívali někteří učitelé. Byla to super zábava. Večer jsme si tedy opravdu užili. Konec si domyslete sami.......
No a přišla sobota. Loučení, loučení a do třetice LOUČENÍ!!! Konec neustálého mluvení v němčině či angličtině, konec studených pokojů, cizího jídla a celkově konec našeho výměnného pobytu!
Tak Tschus za 2 roky!
Studenti Střední školy podnikání,Vysoké Mýto s.r.o.v čele s paní profesorkou Mgr. Ivanou Hynkovou a panem ředitelem Mgr. Radkem Slavíkem již podruhé zorganizovali pro klienty Denního centra Berenika a žáky speciální školy Svítání „ Sportovní dopoledne“. Studenti připravili různé dovednostní soutěže citlivě přizpůsobené schopnostem a dovednostem dětem a mladým lidem s těžkým zdravotním postižením. Naši žáci a klienti se setkali s upřímným, citlivým porozuměním a přístupem. Skvělým zážitkem pro naše chlapce byl fotbalový zápas. Mladí muži z Podnikatelské školy ukázali svoji sociální vyspělost, se kterou se nesetkáváme každý den. Celé dopoledne bylo pro nás naplněné radostí a štěstím. V plné míře se podařilo naplnit motto Občanského sdružení Berenika: „ Brenika je nositelkou vítězství. Pro rodiče dětí s mentálním a tělesným postižením je vítězstvím, pokud vidí své děti šťastné, spokojené a přijaté ve společnosti. Smyslem našeho snažení je smazat rozdíly mezi zdravími osobami a vyrovnat jejich možnosti. Chceme, aby se naše děti cítily potřebnými, užitečnými a plnohodnotnými občany.“
Touto cestou chceme poděkovat Všem, kteří pro nás připravili toto krásné dopoledne za radost, kterou nám a našim klientů a žákům dali.
Pod záštitou zdravotnické školy v Ústí nad Orlicí se konal již XII. ročník okresního kola ve stolním tenise středních škol. Účastnilo se ho 10 družstev, která byla rozdělena do 2 skupin po třech a 1 po čtyřech. Naše škola, která dokázala tento tradiční prestižní turnaj loni vyhrát a být dokonce třetím nejlepším družstvem v kraji, letos poprvé po čtyřech letech postrádala strůjce loňského vítězství, vynikající hráče: Romana Víška a Miroslava Krejzu. Sestava ve složení Ondřej Sodomka, Tomáš Faltys a Ludvík Kalibán odjížděla na "místo činu" s cílem uhrát co nejlepší výsledek. Snem byl postup ze základní skupiny, kterou společně s naší školou tvořilo ještě gymnázium Lanškroun, SOŠ a SOU Ústí nad Orlicí a VDA Česká Třebová. Po prvním hladkém vítězství 4:0 nad "domácími" trvala stále naděje na splnění snu. Uvšem klíčový zápas s družstvem VDA naši borci smolně prohráli 3:4, když rozhodoval až pátý set posledního singlu. Ten po lítém boji skončil 9:11 v náš neprospěch a začalo panovat zklamání, neboť za VDA hrál člověk, který hraje stolní tenis na vysoké úrovni a každoročně se účastní mistrovství republiky! Zápas s Lanškrounem, který měl v sestavě tři hráče krajského přeboru mužů byl pohou formalitou. Měl ovšem až nečekaně dobrou úroveň a skončil poměrem 4:1 pro favorizovaný Lanškroun. Zvláště v tomto zápase se ukázalo, že na SŠPo ve Vysokém Mýtě chodí talentovaní a schopní sportovci, kteří dokáží sehrát vyrovnanou partii i těmi nejlepšími soupeři. I přes neslpnění snu panovala v našem družstvu spokojenost a dobrá nálada, neboť jsme všichni tři podali výkony na hranici možností a rozhodně se nemáme za co stydět!
3. listopadu nás navštívili děti a jejich vychovatelé ze Speciální školy Svítání. Připravili jsme pro ně zábavné dopoledne plné her. Děti si mohly složit večerníčkovskou čepici a puzzle nebo si zahrát kuželky. Potom se konalo fotbalové utkání dětí ze Svítání proti našim spolužákům.
Odměnou pro děti byly dárky a diplomy od nás a vysokomýtského městského úřadu. Pro nás byla přínosem prostá dětská radost a to, že jsme mohli lépe poznat práci s handicapovanými dětmi. Nakonec jsme všichni společně podstoupili uvolňují zvukoterapii.
Děkujeme za sponzorské dary a především všem zúčastněným za výborné sportovní výkony a trpělivost.
Po 17-ti hodinách úmorné cesty naši žáci, studující francouzštinu, konečně dorazili do Francie. Francie je země známá především Eiffelovou věží, parfémy, módou, vínem a také tam na každém rohu najdeme nějakou památku nebo zajímavost. A to by muselo být, abychom toho neviděli co nejvíc!
Hned první den se na nás těšil Panthéon – mauzoleum, kde je i spisovatel Viktor Huggo a vynálezce písma pro slepé - Louis Braille. Dále pak Justiční palác + St. Chapele a Luxemburské zahrady s palácem, ve kterém sídlí senát. Druhý den na nás čekaly Versailleské zahrady, Vítězný oblouk, Ulice Elisejských polí a Sacre Coeur. A třetí, poslední, den jsme konečně byli na dominantě Paříže – Eiffelově věži, pluli jsme na řece Seině a navštívili jsme moderní muzeum Le centre de George Pompidou.
No a potom zase ta nekonečná cesta domů...
Francie v našich studentech zanechala úžasné pocity a zážitky z poznání jedné z kulturně nejvyspělejších zemí Evropy.
Letos v říjnu se náš student a mistr České republiky na 5 km plavání Jiří Jakoubek spolu s mistryní ČR ve stejné disciplíně Zuzanou Fichtlovou zúčastnil pod vedením trenéra Dr. Augustina Karla Andrleho Mezinárodního mistrovství Kypru.
Za pěkného říjnového dne (vzduch 30 °C, voda 25°C) odstartovalo 7 žen a 16 mužů. Od startu až po cíl tempo v čele závodu spolu s domácím favoritem udával Jirka, který měl v cílovém finiši více sil a zaslouženě zvítězil. Zuzana Fichtlová z Plzně způsobem start-cíl také zvítězila. Naši mladí plavci tak ukázali, že umí nejen výborně plavat, ale i vítězit. Za skvělou reprezentaci naší vlasti si zaslouží náš dík: Díky!
Bílá pastelka je veřejná sbírka na podporu speciálních programů pro nevidomé a slabozraké.
Podle údajů Světové zdravotnické organizace žije na celém světě asi 180 milionů lidí s vážným zrakovým postižením, z toho více než 40 milionů nevidomých. Navzdory pokroku v medicíně a preventivním opatřením toto číslo neustále roste!
Studenti naší školy se rozhodli těmto lidem pomoci, a tak 11. 10. 2006 vyrazili do ulic Vysokého Mýta a vybírali příspěvky od kolemjdoucích.
Tímto bychom také chtěli poděkovat všem, kteří přispěli, byť jen nepatrnou částkou. Výtěžek sbírky bude věnován na výukové programy pro lidi, kteří se učí zvládat samostatnou chůzi se slepeckou holí.
Dne 9.10.2006 se na gymnáziu ve Vysokém Mýtě konala přednáška pro naše 3. a 4. ročníky.
Pan Mgr. Kocanda, mluvčí věznice v Pardubicích, nám na plátně promítal fotky a přitom nám vyprávěl o tom, jaké jsou druhy trestu, vysvětlil nám rozdíl mezi obviněnými a odsouzenými. Také nám řekl o právech a povinnostech vězňů. Prozradil i pár čísel, například, že v celé České republice je 20 000 vězňů a z toho je asi 600 žen. Hrůza!!!
Pan Kocanda byl velice ochotný a zodpověděl nám všechny naše dotazy. Bylo to velice zajímavé a zároveň poučné. Proč by také ne, zatím nejsme jeho nájemníci.
Projekt Šance, o.s., realizuje od roku 1995 první preventivní a humanitární program pro komerčně sexuálně zneužívané děti a mládež žijící v ČR v zapomenutí.
„Jirku jsem poznal minulou zimu, ležel na lavičce v parku. Otec ho vyhodil z domu, když mu bylo patnáct, matka se k němu neznala od narození. Protloukal se, jak se dalo, ale skončil na ulici. Z čeho dnes žije? V jeho věku, bez vzdělání a sociálních návyků to nemá jednoduché. Jsou však lidé, kteří jsou ochotni mu zaplatit. Platí mu za jeho mládí... Proč to dělá? Aby neměl hlad! V sedmnácti byl pozitivní na žloutenku typu B i C. Dnes umírá...“ vyprávěl Lázsló Sümegha, zakladatel Projektu Šance.
Rozhodli jsme se pomoci vybudovat pro Jirku a celou řadu dalších dům, kde dostanou šanci. Uspořádali jsme sbírku, abychom pomohli postavit pro naše české děti Dům Šance, kde by získaly běžné sociální návyky, aby se mohly později uplatnit ve společnosti a získat trvalé zázemí.
Počasí se nám sice moc nevydařilo, ale rozhodně nás to neodradilo. 16 dobrovolníků z naší školy se vydalo do ulic Vysokého Mýta. Vybírali jsme minimálně 20 Kč, za které jsme dárcům poděkovali nafukovacím balónkem a prospektem o projektu Šance
.Celá akce se finančně velice vydařila. Děkujeme všem, kteří přispěli a pomohli tím při budování Domu Šance pro „děti ulice“.
Naše škola pořádá výměnné pobyty se studenty gymnázia v Korbachu, v Německu. V pondělí 2.října k nám zavítalo 5 kluků a 7 dívek, aby zjistili něco víc o České republice, naší škole a celkovém způsobu života a zábavy u nás.
Vymysleli jsme pro ně opravdu bohatý program, aby toho za ten týden stihli poznat co nejvíce. Tak například mohli němečtí studenti obdivovat krásy historií opředené Prahy, projít se Toulovcovými Maštalemi, prohlédnout si zámek Nové Hrady a také rodiště Bedřicha Smetany – Litomyšl i s jejím krásným zámkem a Zoubkovou galerií ve sklepení.
Samozřejmě jsme jim neukazovali jen památky. Navštívili jsme s nimi Smékalovu pekárnu, naučili je hrát bowling a ukázali jsme jim, jak se dokážeme bavit po večerech v místních hospůdkách. Také si mohli vyzkoušet, jak probíhá běžná výuka na naší střední škole a zúčastnili se s námi hodin práva, cizích jazyků a českého jazyka, kde jsme je učili vyslovovat “ř“.
Jejich návštěva pro nás byla velkým přínosem, protože jsme se zdokonalili v němčině (místy i angličtině), a navíc se můžeme těšit na to, že 27. listopadu pojedeme do Německa my a poznáme na oplátku, jak to chodí u nich.
Plni otázek, co se asi bude dít a jak že nás to chtějí vzájemně seznámit, jsme nastoupili do autobusu, který nás vyplivl ve vesničce s názvem Mladočov. Hned na místě se nám představili tři docela sympatičtí vedoucí a následovalo vybalování našich objemných báglů. Pak jsme byli rozděleni do čtyř skupin po sedmi nebo osmi. V těchto týmech jsme zůstali až do konce týdne a sdíleli jsme spolu snad úplně všechno. Ať už to byl běh s dvackou v zadku, zimní olympiáda, slaňování ze skály, noční výsadek, směnný obchod (při kterém jsme museli výměnou získat za špendlík co nejhodnotnější věc), vodní bitva a mrtě dalších her. Taky jsme se dočkali dvou přednášek na téma DROGY a AIDS. A i když to asi zní divně, dalo se to vydržet a nebojím se říct, že to bylo docela dobré, místy zajímavé, ale párkrát i opravdu nechutné...
Hned první noc nás vyvedli před budovu, kde jsme bydleli, zavázali nám oči a po skupinách nás rozvezli na noční výsadek někam do „okolí“. A ještě byli naši vedoucí tak milí, že nám poskytli mapu! Ó jak ta nám byla užitečná, když jsme neměli ani potuchy kde jsme a kompas s sebou každý po kapsách netahá. (Teda Jaroušek ho náhodou měl v mobilu, ale stejně nám to bylo na nic, když jsme nevěděli, kde jsme a jak s tím zacházet.) A ještě navíc, asi abychom se nenudili, jsme dostali za úkol, najít houbu, sehnat vodu a podpis kolemjdoucího! To bylo taky dobrý, o půlnoci se totiž hodně lidí prochází při měsíčku! A ani nás nenapadlo, jít v té tmě do lesa, hledat houby!
Prvořadé pro nás bylo, vymotat se z polní cesty, na které jsme se ocitli a dojít do nějaké vesnice v okolí. Po dost dlouhé cestě jsme konečně objevili kousek civilizace! Teda civilizace, spíš kravín, ve kterým něco dost divně hučelo. Nemyslím, že tam bučely krávy, ale hučel nějaký stroj. Moc jsme se tam nezdržovali a vydali jsme se po jedné z cest někudy někam (fakt už nevím kudy to bylo, protože byla tma a na vesnicích vypadají všechny cesty stejně). Nakonec jsme vylezli ve vesnici s názvem Desná. Bylo už zhruba kolem jedné ráno, když jsme se odhodlali, zazvonit na jeden domek, ve kterém se svítilo. Vykoukl na nás dědula a evidentně byl úplně odvázanej z toho, že ho takhle pozdě otravuje parta „děcek“. Nicméně se nám podepsal a dal nám i tu vodu. Na konci Desné jsme počkali na další skupinu a společně jsme se vrátili do Mladočova. Že jsme další den únavou padali a necítili jsme nohy, snad ani nemusím podotýkat.
Ve středu nás autobus zavezl do skal, kde jsme slaňovali. Nakonec se všichni překonali a zvládli to v pohodě. Nebylo to tak hrozné, jak to vypadalo. Chtělo to jen, poslouchat toho instruktora, jenže právě to je docela složité, když se člověk bojí. Po zdárném slanění skály na nás čekalo pár překážek z provazů. Ať už to bylo velké X nebo trojúhelník, vytvořený z provazů, přivázaných ke kmenům stromů, vyžadovalo hodně soustředění a koncentrace udržet se nahoře a nespadnout.
Na závěr jsme si vařili kotlíkový guláš. Prvním problémem pro nás bylo už rozdělání ohně a vymyšlení, jak kotlík zavěsit. Po zničení asi třetí nebo čtvrté vidlice, jsme se rozhodli, ten kotlík prostě jen tak na oheň položit a kupodivu to přineslo úspěch. Zbytek už nebyl tak složitý, všechno jsme pokrájeli a šoupli do vody. Gulášek byl za chvíli hotový a všech osm se nás nahrnulo okolo kotlíku a pochutnávali jsme si na našem pozdním obědě.
Dělali a hráli jsme toho opravdu moc, ale za prvé už si ani na všechno nevzpomenu a za druhé, by vás to ani nebavilo číst, takže jen tak rychle přelétnu to nejzajímavější: Měli jsme seznamovací čajový večírek, při kterém jsme se o sobě dozvídali zajímavé informace. Při jedné hře se šátky (pravidla se ani nebudu pokoušet vysvětlovat, protože stejně nikdo pořádně nevěděl, o co vlastně jde) si Terka a Verča zlomily ruku a Kiki byla na šití s nohou. Bylo to trochu sadistický, no.
Poslední den, v pátek dopoledne, jsme hráli hru, kterou bych nejspíše nazvala: Vodní bitva. Každý měl na sobě bílé tričko, na kterém bylo zevnitř izolepou přilepené potravinářské barvivo a když byl někdo moc mokrý, tak barva pustila a na tričku se objevil červený flek (krev). A když už měl na triku někdo 3 „krvavé“ rány – byl mrtev. Cílem hry bylo injekčními stříkačkami, naplněnými vodou, zasáhnout nepřátelského vůdce. Problém však byl v tom, že nikdo netušil, kdo vůdcem je. Byla to docela zábavná hra, teda alespoň pro některé.
Naštěstí se povedlo počasí a za celý týden nám, tuším, pršelo jen jednou. Nikomu se ani nechtělo domů, ale konec prostě přišel a my jsme se museli ROZLOUČIT!!! Bylo to loučení, jako kdybychom se už nikdy v životě neměli vidět. Myslím, že se ten kemp povedl a jako třída jsme se dali alespoň trochu dohromady. I když všechno ukáže teprve čas...