Střední škola podnikání Vysoké Mýto s.r.o. Generála Závady 118/IV, 566 01 Vysoké Mýto
tel.: 465 423 049, 465 421 461, 603 532 953.
e-mail:info@sspo.cz
Střední škola podnikání Vysoké Mýto s.r.o. 
22.2.2005
Maturitní ples
Už tři měsíce se využívala každá volná hodina k řešení jak pořadatelských záležitostí (zařizování květin, šerp, hudby...), tak čistě "praktických" typů jaké kdo bude mít šaty, jaký účes... 18.2. bylo vše připraveno. Maturanti se sešli už v 17:30, aby doladili poslední detaily a ujistili se, že je vše tak, jak má být. V 19:30 se už začali scházet návštěvníci plesu. Zdařilé předtančení taneční skupiny Era z Litomyšle zahájilo ples. Následoval nápaditě provedený nástup, šerpování a přípitek maturantů a po zametení peněz už nastala volná zábava. Obsluha u baru měla neustále plné ruce práce a ani parkety nezely prázdnotou. Maxi band splnil svou úlohu velmi dobře a tanečníci se též činili. Půlnoční šlapání šerp proběhlo ve velmi dobré náladě. Sešli se všichni maturanti a opravdu si to užili. Po druhé hodině ranní se ples nachýlil ke konci a všichni jeho účastníci se spokojeně rozešli do svých domovů.
22.12.2004
Vánoční besídka
S kalendářním rokem 2004 se naše škola rozloučila na vánoční besídce v sále vysokomýtské ZUŠ. Úvod patřil sboru koledníků, kteří sice s playbackem, ale v angličtině navodili sváteční atmosféru, jež kulminovala volbou SUPERSTAR školy. Vítězka soutěže, Jana Stoklasová, si odnesla první cenu, cédéčko Sámera. Porota ve složení PaedDr. Jiří Podroužek, Mgr. Radek Slavík a Mgr. Iva Prudičová byla nelítostná a neuplatitelná. Moderátoři Vlaďka (Michal Vorba) a Ondřej (Jarda Hanzl) byli ve svém oboru bezkonkurenční. Bránici nenechali odpočívat ani skvělí komici Jarda s Karlem z P3 (ve scénce "Hodina němčiny") a Míra s Mílou z P2 (ve skeči "Zajčik"). Míra Krejza a Marek Coufal, slohaři z P3, nás ujistili,že stylistika není zrovna jejich koníčkem. Co dodat? Bavili jsme se skvěle!
15.10.2004
Anglie
Mezi 27.9.2004 a 2.10.2004 uspořádala naše škola výlet do Anglie. Po dlouhých a pečlivých přípravách jsme se v pondělí 27. 9. sešli na autobusovém nádraží ve Vysokém Mýtě. Odjezd byl z důvodu zpoždění autobusu směřujícího z Moravy opožděn o hodinu, což ale na dobré náladě nikomu neubralo. Chvíli po dvanácté hodině jsme vyrazili směr Praha, Rozvadov přes Německo, Belgii a Francii k pověstným "bílým útesům doverským", tedy Anglii. Cesta probíhala v klidu, bez jakýchkoliv problémů.
Přejezd trajektem byl pro každého určitě zajímavý zážitek. Škoda jen, že byla tma a nebylo nic vidět. Kolem šesté hodiny ráno anglického času (mají o hodinu méně) jsme konečně přistáli u britských břehů. Přivítala nás typická anglická mlha, šedivá obloha a jízda po levé straně silnice, na což si všichni ještě nějakou dobu zvykali. Po kratičké zastávce u hradu v Doveru jsme se vydali k nultému poledníku v Greenwich, kde nás přivítal krásný výhled na Londýn a pan průvodce Mlčoch nám ukázal některé významné budovy a stručně vysvětlil, kde se co v Londýně nachází. Odtud jsme se pěšky vydali do Londýna. Zastavili jsme se u starého královského trojstěžníku Queen Elizabeth a pak jsme tunelem vedoucím pod Temží došli ke světově známému Undergroundu - počítačem řízenému londýnskému metru, kterým jsme jeli do centra Londýna. Navštívili jsme Tower of London, kde je uložen královský zlatý poklad, ke kterému patří i korunovační klenoty. Zde jsme viděli některé zajímavé památky a "The yeoman warders" známé spíš pod názvem "Beefeaters", kteří provázejí po jednotlivých expozicích a odpovídají na dotazy návštěvníků. Odtud jsme přes Tower bridge dorazili k Monumentu, památníku, který byl postaven na místě, kde roku 1666 vznikl požár a zničil čtyři pětiny Londýna. Dále jsme pokračovali ke Katedrále sv. Pavla, dílu Christofera Wrena. Odtud jsme jeli na místo setkání s rodinami.
Z ubytování v rodinách jsme měli různorodé pocity, ale převládala zvědavost. Na místě plánovaného setkání už několik rodin čekalo. Odvezli nás po dvou nebo třech lidech. Druhý den ráno, když jsme se zase všichni v pořádku sešli v autobuse, si všichni sdělovali své dojmy z jídla, dorozumívání se, počítalo se, která rodina měla nejvíc dětí, nejvíc zvířat... A zatímco jsme hodnotili, kdo se nejlépe najedl a kdo dostal na cestu nejmenší oběd, dorazili jsme do Stratford Upon Avon - rodiště Williama Shakespeara. V tomto malebném městečku jsme se podívali na jeho rodný dům a vilu, kde bydlel po návratu z Londýna, navštívili jsme kostel, v němž je pochován a viděli jsme i jeho pomník, který stojí hned vedle řeky Avon. Odtud jsme vyrazili do nejstaršího univerzitního města v Anglii - Oxfordu. V tomto krásném historickém městě platí zákaz stavění domů v moderním stylu, což mu jedině prospívá. Zde jsme navštívili největší a nejslavnější z oxfordských kolejí - Christ Church College. Prohlédli jsme si menzu, nádhernou kapli, čítárnu a posluchárnu. Po hodině volna jsme zase nasedli do autobusu a za sledování filmu dorazili na místo, kde si nás opět rozebraly "naše" rodiny.
Ráno jsme odjeli do města Windsor. Návštěva zámku, který již devět století slouží anglickým králům a královnám jako nejvýznamnější oficiální rezidence mimo hlavní město, byla opravdovým zážitkem. Prošli jsme komnaty, které královna nechala zpřístupnit, a podívali jsme se do kaple, kde je pohřbena, mimo jiné, i Královna matka. V brzkých odpoledních hodinách jsme dojeli zpět do Londýna a rozdělili jsme se na dvě části. První skupinka šla do Science museum - vědeckého muzea a pokračovala do světoznámého obchodního domu Harrods a druhá navštívila British museum - Britské muzeum. Po několika hodinách jsme se opět spojili a autobusem vyrazili do hotelu F1. Po drobném omylu (záměna dvou hotelů F1), který nás o nějakou chvíli zdržel, jsme dorazili tam, kam jsme měli. Ubytovali jsme se a vyrazili na procházku nočním Londýnem. Autobus nás vysadil kousek od Big Benu a vydali jsme se do města cestou přes Trafalgar Square na světoznámé náměstí Piccadilly Circus, kde jsme dostali rozchod. Jedna skupina se vydala do sousední čínské čtvrti na večeři a zbytek se rozprchnul. Cestou zpátky do hotelu F1 náš autobus zabloudil, takže jsme dorazili asi až kolem jedné hodiny ráno, ale to většině nevadilo, protože Londýn v noci je opravdu krásný.
Ráno, v obvyklý čas (7:30), jsme naposledy odjeli do Londýna. Část nás šla do Tate Modern - muzea moderního umění a část do London Dangeon na procházku novověkým Londýnem se všemi hrůzami té doby. Odpoledne jsme se vydali na pěší procházku Londýnem. Šli jsme kolem Houses of Parliament, kde jsme právě stihli konec "zasedání sněmovny Lordů", což byl opravdu skvělý zážitek. Dále jsme pokračovali přes Westminster Abbey, ulicí White Hall, Downing Street k Buckingham palace, kde jsme si na chvíli odpočali v tamním známém parku (James's Park) plném různých druhů ptactva a veverek. Odtud jsme pokračovali přes Piccadily Circus, Leicester Square a Trafalgar Square do Covent Garden, kde jsme si nakoupili jídlo na cestu a naposledy se tak nějak "porozhlédli" po Londýně. Kolem devatenácté hodiny místního času jsme vyrazili k Eurotunnelu. Snad všichni jsme byli zvědaví, jak to bude probíhat, ale nic zvláštního se nedělo. Cesta tunelem trvala přibližně třicet minut. Vyjeli jsme na francouzské pevnině a nabrali směr Belgie, Německo a Česká republika = domů. I když nás bolely nohy, byli jsme utahaní a zmordovaní, chtělo se nám spát, v autobuse špatně fungovala klimatizace (vpředu jsme mrzli, vzadu nemohli teplem spát) a záchod v autobuse nefungoval vůbec, nakonec všichni tento zájezd zhodnotili pozitivně a myslím,že by všichni jeli klidně ještě jednou.
17.9.2004
Kemp prvního ročníku
Litomyšlská pobočka dostala již po páté za úkol uspořádat pětidenní soustředění pro studenty Soukromé střední podnikatelské školy z Vysokého Mýta. Ze zkušeností z předešlých let jsme věděli, že vytvořit program pro 28 mladých lidí tak, aby byl vyvážený, dokázal zaujmout a pobavit, není nic jednoduchého...
Všechno začalo v pondělí 6. září. Místo toho, aby studenti normálně zasedli do školních lavic, nastoupili do autobusu a nechali se zavézt do rekreačního střediska v Mladočově, poblíž Litomyšle. Zde je už čekalo šest vedoucích, krásné letní počasí a zajímavé hry. Po krátkém přivítání byli všichni účastníci seznámeni s pravidly společného soužití a po třicetiminutovém ubytování mohli začít první, trochu bláznivé hry, mezi vedoucími označované jako "icebreakry" neboli seznamovačky. Po jedné z takovýchto her skončili všichni přítomní s úplně zeleným jazykem a pusou...
Večer byl prostor pro čajovnu, kde o sobě každý něco řekl a pustil svoji oblíbenou muziku. Součástí programu byla také prevence v oblasti drog, přednáška o Austrálii v podání Michala Růžičky nebo beseda o nemoci AIDS a partnerských vztazích. Studenti také měli možnost zvednout si trochu adrenalin při nočním výsadku na neznámém místě nebo při úterním slaňování. Podle zpětných vazeb byla ale nejvíce hodnocena hra "vodní hrátky", při níž, jak název napovídá, nezůstal nikdo suchý. Naopak nelíbilo se ranní vstávání "již" v osm hodin a některým dokonce chyběla vlastní postel a více volného času.
Pěknou tečkou za touto povedenou akcí bylo páteční psaní vzkazů. Všichni měli na zádech připevněný papír a navzájem si na něj psali, co se jim na těch dotyčných líbí, čím je překvapili nebo potěšili. Domů se ale neodjíždělo lehko. Ne proto,že k obědu byl výtečný guláš, ke kterému ti zdatnější zvládli i dvanáct knedlíků. Hlavním důvodem byl pocit,že tím skončí něco moc pěkného! Za ten společně strávený čas jsme se totiž skamarádili a prožili mnoho krásných chvil.
30.8.2004
Voda 2004
Letošní vodácký zájezd patřil z hlediska stavu vody asi k těm nejzdařilejším. Po loňském sázavském "voleji" jsme si letos vychutnávali rychle tekoucí řeku s dostatkem vody. Další radost nám udělala půjčovna lodí, která za mírný poplatek převážela naši bagáž. Zase tak idylicky jsme ale neodstartovali, protože jsme v Pardubicích na nádraží nechali tři vodáky, kteří na nás čekali tak dlouho, až jim ujel vlak. (Nechci jmenovat, ale byl to Petr Beňuš a jeho parta). Naštěstí nás ve Strakonicích dojeli a v Lenoře jsme vystoupili společně.
Jeli jsme tedy z odlehčenými loděmi, ale mnozí hned na začátku putování poznali na vlastní kůži nízkou teplotu Horní Vltavy, která v meandrech vyžadovala dobrou souhru zadáka s háčkem. Časem se ale posádky sehrály, takže k pádům do vody docházelo už pouze na jezech a v propustech.
První noc na Soumarském mostě byla klidná, ale dost studená. Naštěstí nás čekalo 26 km, které nám dodaly potřebné teplo. Obdivovali jsme nedotčenou přírodu Šumavy a těšili se na občerstvení v Nové Peci, kde jsme strávili druhou noc. Následující den bylo dopoledne volno, protože parník pro nás měl přijet až v jednu hodinu.(Přijel o půl hodiny dýl a dokonce se z něj kouřilo). Dopolední volno využili pohybuchtiví turisté z naší vodácké party k výletu na šumavské hřebeny.
Parník, pro naše zklamání autobus, kterému se přehříval motor, nás ve dvě hodiny odpoledne převezl do Vyššího Brodu, odkud jsme zahájili plavbu po dolním toku Vltavy. Jez pod Vyšším Brodem jsme bez háčků elegantně sjeli a ani Herbertov nám za vyššího stavu vody nedělal vážnější problémy.
Rožmberk, další naše štace, byl spojen s krásným hradem, útulnými hospůdkami u řeky a s poměrně slušným tábořištěm. Pouze na odplutí do Českého Krumlova jsme čekali o něco déle, protože došlo k nedorozumění s půjčovnou, která přijela pro naše věci o dvě hodiny déle. Do Krumlova jsme tedy dorazili až ve večerních hodinách. Někteří stihli ještě prohlídku nočního města, ale většina z nás povzbuzovala fotbalovou jedenáctku, která hrála na ME s Dánskem.
Před Krumlovem došlo k politováníhodné události, která ale doufám na nikom nezanechala do budoucna stín hořkosti či negativního vztahu k vodáctví. Nejmenovanýžák dokonale vykoupal před jezem ve Větřním nejenom sebe, ale i svého háčka, kterým byl jeden z pedagogů. Málem jsme v hloubce ztratili i loď, ale rychlý zásah užaslých diváků zachránil alespoň materiál. Bohužel naprosto mokré věci a ztráta důvěry ve svého zadáka vedly háčka k celku pochopitelnému odjezdu domů.
Ale zpátky ke Krumlovu, hlavně k jezu u Jelení lávky, protože ten v nás vyvolal více adrenalínu než krásné památky města. Vypadal hrůzostrašně. Zalejvák jako by od poslední plavby ještě o půl metru stoupl. Dlouho jsme dumali, kudy to pojedeme, a nakonec jsme se rozhodli pro pravou stranu a zavřít oči. Volba byla správná. Většina lodí projela. Zbytek jsme lovili pod Jelení lávkou.
Poslední noc jsme strávili v tábořišti Dívčí kámen. Večer jsme si při kytaře zazpívali, u táboráčku pár buřtíků opekli a zavzpomínali, kde se kdo udělal. Ujistili jsme se,že příští rok jedeme určitě znova, a tak trochu jsme se těšili i domů.
Kurzu se zúčastnili:
učitelé:
V. Šlezingrová, I. Prudičová, J. Plhák a R. Slavík
žáci ažákyně:
P2: P. Novotná, P. Tmějová, K. Jašková, A. Senetová, J. Hanzl, K. Pintér
P3: Z. Tvrzníková, T. Brýdl, L. Tejnora, I. Mikulecká, Z. Wasserbauerová
P4: M. Krontorád, M. Kristová
absolvent školy Petr Beňuš s přítelkyní a Radek Slavík jun.
2.6.2004
Pár slov o maturitní zkoušce
"Tak už to máme za sebou"
Tolik očekávaná ústní maturitní zkouška se stala minulostí. Pro některé byla studijním vrcholemživota, pro jiné pouze odrazovým můstkem pro další vzdělávací cestu. Když se podíváme na celkový výsledek, můžeme konstatovat,že letos bylo dosaženo průměrných výsledků. Dvažáci, Jakub Mrákava a Ondřej Forejt, odmaturovali s vyznamenáním, devatenáctžáků prospělo a dvažáci neprospěli. Ondrovi a Jakubovi patří poděkování za výbornou přípravu, kterou dokázali při zkoušce prodat. Popravdě řečeno, čekalo se vyznamenání i od dalšíchžáků. Komise však správně ohodnotila stupněm prospěl s vyznamenáním pouze dvažáky. Letošní maturitní zkouška potvrdila, že nejtěžším předmětem je český jazyk, kterému se opravdu nedá naučit v posledním týdnu. Sázka na š»astnou otázku nemusí vyjít a opakování maturity v září není ani pro jednu stranu příjemné. Nicméně dvažáci budou muset v opravném termínu zkoušku z mateřského jazyka opakovat. Pozitivně překvapila praktická maturitní zkouška z účetnictví, se kterou sežáci oproti minulým letům vypořádali bez vážnějších problémů. V odborných předmětech - právu, managementu, marketingu a reklamě -žáci ve většině případů předvedli výborné znalosti a dobrou orientaci v praktických problémech.
Trochu více se stále čeká od cizích jazyků. Ačkoli majížáci po celé čtyři roky čtyři hodiny anglického a čtyři hodiny německého či francouzského jazyka týdně, mají možnost navštěvovat semináře a výuka probíhá v malých skupinách, jejich vyjadřovací schopnosti nejsou na úrovni odpovídající těmto podmínkám. Přesto někteří, jako Ondřej Forejt v AJ nebo Zuzana Klasová v NJ, předvedli výborné jazykové výkony.
Tolik stručné hodnocení výsledků maturitní zkoušky.
Cílem naší práce nejsou však jenom výsledky měřitelné známkami. Snažíme se také o budování vztahů jak mezižáky, tak také mezižáky a učiteli a o formování osobnosti mladého člověka. V oblasti vztahů můžeme říci,žežáci P4 odmaturovali na výbornou, a co se týče vybudovaného charakteru a osobnosti člověka, známku nebudeme udílet. Tu udělí až budoucnost.
Každopádně za vedení školy a pedagogický sbor mohu na adresu třídy P4 prohlásit:
"Budete nám chybět"
20.5.2004
Chceme adoptovat dítě v Africe!
Škola se zapojí do humanitární akce "Adopce afrických dětí"!
Rádi bychom prostřednictvím humanitární organizace NAROVINU zajistili na jeden rok vzdělání
osmiletému chlapci z Keni. Potřebnou finanční částku 7200,- Kč bychom rádi získali ve sbírce,
do které se, jak věříme, zapojí učitelé ažáci školy.
Podrobnosti naleznete na informačních letácích. Další informace budou poskytovat třídní učitelé.
7.5.2004
Adoptovali jsme sýčka
Zoologická zahrada ve Dvoře Králové nabízí k adopci jednotlivá zvířata. V rámci propagace naší školy se vedení školy rozhodlo pro adopci sýčka. Neznamená to,že ředitel školy Slavík bude přebývat v jedné kanceláři společně se sýčkem, aleže finančně podpoříme chov sýčka po dobu jednoho roku. Sýčka jsme vybrali v návaznosti na logo školy, které charakterizuje sovu - symbol moudrosti.
Takže až pojedete do Dvora Králové do Zoo, najdete jméno naší školy na tabuli sponzorů u pavilonu vodní světy.
5.5.2004
Informace o prvním kole přijímacího řízení
Záměrem školy bylo přijetí 26žáků do prvního ročníku ve školním roce 2004/05. K naplnění tohoto počtu došlo již v prvním kole.
Pro druhé kolo nechává škola dvě místa volná pro ty zájemce, kteří se i přes dobré studijní výsledky na základní škole nedostali v prvním ani druhém kole na požadovanou školu a měli by zájem studovat ekonomii a podnikání na podnikatelské škole. Ve druhém kole můžeme přijmout ještě dvažáky, kteří dosáhli na základní škole průměru do 1,6 ( konec osmého a pololetí devátého ročníku). ®ák/žákyně by byl přijat/a bez přijímacích zkoušek.
Možnost přihlásit se ke studiu otevíráme dnem 10.5. 2004 ažádosti budou vyřizovány podle dne podánížádosti a samozřejmě podle prospěchu. Zájemci o studium na podnikatelské škole se mohou obrátit na ředitele školy, který podá další informace.
30.4.2004
Vyřazeni v základní skupině
Ve čtvrtek 29. dubna 2004 se v hale Domova mládeže uskutečnilo základní kolo Olympiády mládeže ve futsale.Turnaje se zúčastnilo sedm mužstev ústeckého okresu. Vítěz postupoval do krajského finále.
Málo šťastnou ruku měl Dušan Jandera při losování družstev do skupin. Skupina, kterou tvořily školy SOŠ Choceň, ISŠT Karosa Vysoké Mýto a Podnikatelka, byla po právu nazvána "skupinou smrti". Pro jedno z družstev znamenala základní skupina konečnou. Byli jsme to bohužel my, kdo dalšímu dění v turnaji již jenom přihlížel.
Podnikatelka - SOŠ Choceń 1 : 3 branka: Němeček
Podnikatelka - Karosa 2 : 5 branky: Němeček, Klug
Oba zápasy měly dobrou sportovní úroveň. Možná nám v rozhodujících chvílích scházelo i trochu štěstí. V zápase s "obchodkou" jsme vedli a vytvořili si i další šance. Rozhodčí za stavu 1:1 neuznal Honzovi Plundrovi branku a z následného protiútoku soupeř zvýšil na 2:1. Ve druhém zápase byla znát větší sehranost soupeře, ale po úvodní obdržené brance se nám podařilo vyrovnat a dále držet krok až do stavu 2:3. Pak jsme museli však začít riskovat, čehož využil soupeř a dvěma brankami na 5:2 pečetil vítězství. Sportovně musíme uznat,že především hoši z karosáckého učiliště futsal umí. O to bylo větší překvapení, že postupujícím do krajského kola se stala SOŠ Choceň.
V našem týmu zaujal především bavič Dušan Jandera a dvěma góly ukázal střeleckou pohotovost Vlasta Němeček. Každopádně pochvala patří všem chlapcům, kteří dobře reprezentovali školu.
Turnaje se zúčastnili:
Vlasta Němeček
Roman Pražák
Marek Coufal
Jarda Hanzl
Honza Plundra
Pepa Klug
Jakub Mrákava
Dušan Jandera
28.4.2004
Běh s premiérem ČR
V úterý 27. dubna se 16žáků naší školy zúčastnilo běhu s premiérem ČR PhDr. Vladimírem Špidlou.
Hlavní organizátor Dr. Augustin Andrle vypustil na tra» výstřelem z pistole okolo tři sta běžců, toužících porazit pana premiéra. Hned po startu si museli běžci připadat jak na Tour de France. Diváci, lemující úvodní úsek tratě, vytvořili bouřlivou atmosféru. Kolik diváků bylo pak po celé trati těžko říct, protože z balkónku podnikatelské školy bylo vidět jenom ke kostelu.
Bylo až s podivem, jak běžci pětikilometrový okruh rychle zvládli. Nejrychlejší byli v cíli už za 13 minut. Dokonce ižáci třetího ročníku, kteří nejsou specialisty na pětikilometrové úseky, si časem pod 15 minut vytvořili osobní rekord. Premiér zvolil opatrné tempo, zřejmě proto, aby mu dva tělesní strážci stačili a nebo proto, aby nechal vyniknout atletické naděje z Vysokého Mýta. Každopádně sklidil při doběhu do cíle zasloužený potlesk.
Pamětní skleničkou obdarovaní běžci budou moci ve stáří hrdě prohlásit: "Běžel jsem s premiérem"!
Vedení školy děkuježákům, kteří i přes nelukrativní dobu a délku tratě přemohli svou lenost a reprezentovali školu.
21.4.2004
Zájezd do Divadla na Vinohradech
Dne 20. 4. 2004 se konal zájezd do pražského Divadla na Vinohradech na premiéru divadelní hry Lo Stupendo aneb Tenor na roztrhání. Jeli jsme autobusem a cesta ubíhala - za všeobecného veselí - poměrně rychle.
Divadlo se doopravdy vyvedlo. Hlavně postava Maxe v podání Václava Vydry mi byla velmi sympatická. Ve hře účinkovalo osm lidí. Čtyřiženy a čtyři muži. Lo Stupendo aneb Tenor na roztrhání hodnotím jako kvalitní hru s vtipnou zápletkou, lehce pochopitelným dějem a dobrým koncem. Občasně se v průběhu hry vyskytovaly jemné náznaky erotických scén, rozhodně to ale naši morálku nepohoršilo. Herci předvedli velmi dobré výkony, za které sklidili nadšený potlesk publika.
Zpáteční cestu autobusem většina lidí sladce prospala. Druhý den jsem kolektivně uznali,že se nám v divadle líbilo a těšíme se na další zájezd.